Berusky a rok 2005 - zhodnocení

Zacátek je vylozene optimistický Berusky koncí. To je skoro jako Vsichni jsou mrtví, ze? Aktivne jsme presli na jiný systém, nový hosting a po 14 dnech vyhorel disk... No nakonec se vsechno doladilo, a snad krome toho, ze nám sem lezou lidi ze seznamu, jsme nasli i neoficiální hymnu.

Duben je ve znamení Kurzu prezití pro novináre. Jsa dusí investigativní zurnalista, snazím se tam znova dostat. Tentokrát je ale nutné projít príjmacím pohovorem a prestoze jsem slapal na kole jako na Závode míru, zustal jsem doma. Úspech kamaráda ale taky potesí a tak prejeme aspon Shpuntovi, aby si kurz uzil se vsím vsudy ;-).

Zacíná být venku teplo a tak vyuzíváme nabídku Velkého vozu na výlet do Lanového cetra v Brne. Povím Vám, Benny je dobrý spolecník na cesty, ale musíte udrzet od flasky, jinak se nezná...

Dalsí období je ve znamení zbraní, které se nosí proklate skryte. Úcastníme se kurzu agentury Aegis zamerený na obrannou strelbu.

Nabité znalosti hned praktikujeme na streleckých klubovkách. Nejprve u kamarádu z Rychlé roty a pak v Zelanech.
Vrcholem strelecké sezóny je samozrejme Hustorkuv výlet do Ekvádoru, kde se stává Mistrem sveta IPSC v kategorii junior. Jupíííí.

Zatím co já v té dobe delám svuj nejvetsí projekt pro Ministerstvo zahranicních vecí. Projekt, který mi sebral nejen spoustu volného casu ale i dalsí motivaci pro projekty prístí. Na druhou stranu výsledek je Nade vsechna ocekávání - vylisovali jsme 100 000 CDcek a zatím z toho nebyl zádnej pruser.

Díky projektu jsem prisel o dve dovolené, ale tu tretí jsem si nenechal ujít. Lakárie 2004 byla akcí roku a tak jsme se na volné pokracování Hvelgerm 2005 moc tesili. Ocekávání trochu predcilo skutecnost, ale i tak jsem si v prátelském kruhu moc odpocinul. Na fotkách je to doufám videt. A jak ríká Mikulás, príste méne pravidel a více hraní ...

V zárí nás Barbar potesil svoji svatbou. Byla to pro me první premiéra takéto události, a bylo to super. Zase se rád na nejakou podívám. (moji ne, ale to jste asi pochopili ;-)).

Na Palmovce pribyla nová stena, které se ríká príslovecne "bazén" a já si konecne ujasnuju, ze mám opravdu strach z výsek.

Listopad je ve znamení adrenalinu. Kdo byl na 66 hodinách, urcite ví, ze posun na 88 hodin urcite neznamená více pohodlí a zábavy. Letos uz úplne novým týmem a po dlouhém boji se umístujeme na pekném 15. míste. (88 hodin - fotogalerie)

Konec roku jeste ozivují Vánocní lezecké závody, kde Mravca potvrzuje své kvality a malá Terezka odrazuje nás vsechny "duchodce" od dalsího snazení.

Tak to je zase vse. Doufám, ze prezijem i prístí rok a bude zase o cem psát...