Odpad z hadích závitu

Touha
Tvé prsty stékají mi po spáncích,
jak slzy zárící v cerváncích.
Tvé oci vpíjí se mi do duse,
horící jak zapálená kartuse.

Chutnás sladce jako cokoláda
a vís dobre, ze ji mám ráda.
Tvé nahé telo nabíjí me proudem,
já marne bojuji s vlastním soudem.

Padám hluboko do perin,
s vásní dávám ti svuj klín
a z hlubin mé vlastní touhy
ozve se náhle výkrik pouhý...


Cédécko slo do sveta
Cédécko slo do sveta,
je to malý popleta.
Pomátla ho zkrátka,
první krizovatka.

Do Olmiku z Ostravy,
posta ze ho dopraví.
Na cele má adresu,
k prepázce ho donesu.

Lec cédécko zrádné,
z hromady jim spadne.
Protoze je nezbedné,
postacka ho nezvedne.

Tak tam lezí, zahálí,
nikdo prý ho neshání.
V Olomouci na to tata
ohlásena velká ztráta.

Kdo má oci, kazdý hledá,
cédécko se jen tak nedá.
Na poste se zatím fláká,
ten zivot ho proste láká.

Jak skoncilo svuj výlet?
Vrátilo se domu zpet.
Nasla ho tam uklízecka,
vrátila ho. Konec. Tecka.