Pripravenost absolventa skoly na pracovní zivot

Absolvent vysoké skoly tedy vykrocí do zivota, nabit mnoha znalostmi a zkusenostmi. Sledování prednásek, provádení cvicení a plnení zkousek mu predá dostatek teorie, aby nejenom hladce získal odpovídající zamestnání, ale téz v nem exceloval (v porovnání s ostatními pracovníky, kterí treba vysokou skolu nemají). Tolik teorie. Jaká je vsak realita?

Student nabitý morem naprosto zbytecných informací vkrocí do praxe – a hle! Zjistí, ze neví nic. Nebo ne? Behem studia do sebe musel vstrebat skutecne znacné mnozství poznatku a musel vypracovat stovky nejruznejsích prací. Otázkou je, nakolik byla celá tato práce relevantní k budoucí profesi, jaké informace mu proces ucení a zpracovávání úkolu prinesl a kolik techto vedomostí si ze skoly prinesl.

Architektura a estetika

Je s podivem, ze kazdý student stavební fakulty nedokáze základní vec, kterou by clovek od absolventa stavební skoly cekal – navrhnout dum. Tato znalost je vyhrazena pouze architektum a studentum oboru konstrukce pozemních staveb. Absolventi vsech ostatních oboru svedou (hure ci lépe) vypracovat projekt dle nejakého návrhu. Neznají vsak vubec teorii jak navrhovat dispozici, jak situovat objekt, nevedí nic o zónování obytných cástí a uz naprosto nic o jakémkoliv estetickém projevu stavby.

Myslím si, ze aspon základní estetická znalost je pro nekoho, kdo studuje stavitelství, klícová - at jiz se jedná o jakýkoliv obor. Mnozí studenti stavebních skol skoncí napr. na stavebních úradech ci v komisích, které posuzují nabídky podané do tendru. A protoze nemají sebemensí pojetí o architekture a estetice, vyberou projekty výnosné, prospesné zivotnímu prostredí, vysoce efektivní, ale treba naprosto neestetické a nehodící se kompozicne do stávajícího území.

Naprostá vetsina studentu stavební fakulty nezná ani historii architektury – matne si vybaví pojmy gotika a baroko, ale uz je nedokáze rozlisit a za funkcionalismus povazuje vse od kubismu po postmodernu. I základní znalosti v této oblasti by byly prospesné.

Humanitní predmety

Skola se snazí o vclenení nekterých humanitních predmetu, jako je filosofie ci psychologie. Jejich prínos je vsak velice omezený. Filosofie je sice základní vedou, kterou by kazdý clovek mel znát. Má ale význam jen pro ty studenty, kterí se jí chtejí zabývat. Tech na technické skole tohoto typu není mnoho – respektive témer zádný. Predmet je pro ne tedy jen jednou z mnoha zbytecných prednásek.

Trochu jiná situace nastává u psychologie. Zejména pro studenta oboru jako podnikání ve stavebnictví ci management je psychologie naprosto klícovým predmetem, daleko dulezitejsím nez jakákoliv stavební mechanika ci technologie. Umet jednat s lidmi je základní znalostí, kterou absolventi technických skol zrovna neoplývají. Pochopitelne hovorím o praktické psychologii, která procvicuje rozhovory, vystoupení, proste ruzná typická jednání s lidmi, které bude student muset v rámci zamestnání absolvovat.

S tím je spojena také rétorická znalost. Studenti nejsou vedeni a nuceni k tomu, aby meli vlastní referáty, prezentace a vubec jakkoliv recnicky vystupovali byt jen treba pred úzkým kolektivem typu kruhu. Kdyz k takové události náhodou dojde, student tise mumlá text ctený z kusu papíru nebo obrazovky. V praxi pak casto na tuto neznalost tvrde narázejí.

Zastaralé poznatky

Dalsí otázkou je, jaký význam má znalost starých metod a mechanizmu, které jsou ve skole hojne vyucovány. Znát zastaralé stavební konstrukce je pochopitelne dulezité, protoze stále existují ve starsích objektech. Ale ovládat dovednosti typu konstrukce hranove orientovaných sítových grafu (príklad z prípravy staveb) ci psaní programu v archaických softwarech (príklad mnoha predmetu oboru systémové inzenýrství) je skutecne zbytecné. Jejich ucením se ztrácí drahocenný cas, který by byl lépe vyuzit k získání relevantních znalostí.

Prístup studentu a ucitelu

Bezný student nestuduje kvuli znalostem, ale kvuli titulu. Kvuli pravdepodobne vyssím ziskum, které jako vysokoskolák získá v budoucím zamestnání, nez kdyby dokoncil pouze strední skolu. Predmety jsou brány jako prekázka a ne jako zdroj informací. Studenti nenavstevují prednásky a kdyz se jiz na prednásku dostaví, nejeví o ni zájem, nepokládají otázky a celá problematika je nezajímá. Na zkousky se ucí jen s vyuzíváním krátkodobé pameti a jen ty informace, které budou skutecne u zkousky potrebovat. Jen u zanedbatelného mnozství klasifikovaných zápoctu a zkousek je záhodno skutecne se ucit, jak veci fungují. Nejlépe jsou na tom studenti, kterí si sezenou zadání z minulých testu ci jiným zpusobem zjistí, na co presne se bude zkousející ptát.

Co je duvodem tohoto stavu? Hraje zde pochopitelne roli mnoho faktoru. Jedním z nich muze být tradicní ceská „pohodová“ povaha. Ta má mnoho výhod a rozhodne ji zde nechci kritizovat, ale jednou z jejích stinných stránek je práve jakási malá akcnost a touha po tom podávat co nejlepsí výsledky. Prumerný ceský student se snazí vse resit co nejjednodussí, nejméne nárocnou cestou.

Dalsím duvodem je malá motivace ze strany ucitelu a casto jejich celkove spatná práce. Vyucující jsou také ovlivneni výse zmíneným faktorem, ale téz tím, ze jejich práce není zdaleka prestizní (tak, jako tomu bylo napr. v dobách první republiky) a platove ohodnocená. Prednásky jsou ctené monotónním hlasem bez aplikace jakýchkoliv rétorických znalostí, bez jakéhokoliv kontaktu s posluchaci. Práce studentu se mnohdy vubec nekontrolují. Proto je také tak casté opisování – at jiz z jiných zdroju nebo od jiných studentu. Není výjimkou pouze prepsat jméno a odevzdat práci. Setkal jsem se také s prípady, kdy ucitel napsal zápocet a zkousku bez jediné otázky a bez jediné rádky zápoctové práce. Pouze kvuli vlastnímu pohodlí.

Toto negativum neplatí pochopitelne pro vsechny ucitele. Existují také takoví, kterí mluví zretelne, jejich prednásky jsou zajímave podané a studenti se na nich dovídají skutecne uzitecné informace. To jsou prevázne lidé s bohatou praxí. Ti dokází posoudit, co je a co není dulezité a díky tomu, ze v zamestnání museli casto mluvit na poradách, konferencích a dalsích jednáních, dokází také hovorit tak, aby je slo poslouchat. Jejich prednásky jsou proto mnohem navstevovanejsí. A nemusí pritom pouzívat metod prednásejících, kterí nemají tyto kvality a prezenci na prednáskách si vynucují umele pomocí ruzných testu a psané docházky.

Posledním, ale ne nezanedbatelným faktorem je, ze studenti nejsou motivováni k zájmu o studium ekonomicky. Vzhledem k tomu, ze studium je zdarma, tak si jej také studenti nevází. Praxe v západních zemích, kde si studenti musí na studium vydelávat, je sice na první pohled méne etická, ale rozhodne zpusobuje vetsí zájem o studium.

Shrnutí

Jak je tedy student na pracovní zivot pripraven? Výse popsaný text vyznívá dosti skepticky. Situace vsak tak kritická zase není. Jedním z duvodu je, ze skutecne málo studentu pred dokoncením skoly nezacne pracovat. Sbírají tedy nekteré teoretické znalosti ve skole a velké mnozství pracovních zkuseností v práci. Po dokoncení skoly jsou jiz vetsinou dostatecne zkusení na to, aby mohli ve skutecném zivote uspet. Nemohu se vsak zbavit dojmu, ze skole za to skutecne mnoho nevdecí.