Hledání
Archiv
Další články z rubriky
Kontakt

Připravenost absolventa školy na pracovní život

„Non scholae, sed vitae discimus!“. Ne pro školu, ale pro život se učíme. Tak hlásalo staré římské přísloví. A bylo to poučné přísloví. Škola slouží jako přípravný kurs pro budoucí praxi. A obzvláště tato pravda platí, nebo měla by platit, pro vysoké školy. Základní škola a gymnázium dají studentovi obecné znalosti. Aplikované střední školy a především školy vysoké poskytují již praktické znalosti, které bude člověk používat v předpokládaném budoucím zaměstnání.

Absolvent vysoké školy tedy vykročí do života, nabit mnoha znalostmi a zkušenostmi. Sledování přednášek, provádění cvičení a plnění zkoušek mu předá dostatek teorie, aby nejenom hladce získal odpovídající zaměstnání, ale též v něm exceloval (v porovnání s ostatními pracovníky, kteří třeba vysokou školu nemají). Tolik teorie. Jaká je však realita?

Student nabitý mořem naprosto zbytečných informací vkročí do praxe – a hle! Zjistí, že neví nic. Nebo ne? Během studia do sebe musel vstřebat skutečně značné množství poznatků a musel vypracovat stovky nejrůznějších prací. Otázkou je, nakolik byla celá tato práce relevantní k budoucí profesi, jaké informace mu proces učení a zpracovávání úkolů přinesl a kolik těchto vědomostí si ze školy přinesl.

Architektura a estetika

Je s podivem, že každý student stavební fakulty nedokáže základní věc, kterou by člověk od absolventa stavební školy čekal – navrhnout dům. Tato znalost je vyhrazena pouze architektům a studentům oboru konstrukce pozemních staveb. Absolventi všech ostatních oborů svedou (hůře či lépe) vypracovat projekt dle nějakého návrhu. Neznají však vůbec teorii jak navrhovat dispozici, jak situovat objekt, nevědí nic o zónování obytných částí a už naprosto nic o jakémkoliv estetickém projevu stavby.

Myslím si, že aspoň základní estetická znalost je pro někoho, kdo studuje stavitelství, klíčová - ať již se jedná o jakýkoliv obor. Mnozí studenti stavebních škol skončí např. na stavebních úřadech či v komisích, které posuzují nabídky podané do tendrů. A protože nemají sebemenší pojetí o architektuře a estetice, vyberou projekty výnosné, prospěšné životnímu prostředí, vysoce efektivní, ale třeba naprosto neestetické a nehodící se kompozičně do stávajícího území.

Naprostá většina studentů stavební fakulty nezná ani historii architektury – matně si vybaví pojmy gotika a baroko, ale už je nedokáže rozlišit a za funkcionalismus považuje vše od kubismu po postmodernu. I základní znalosti v této oblasti by byly prospěšné.

Humanitní předměty

Škola se snaží o včlenění některých humanitních předmětů, jako je filosofie či psychologie. Jejich přínos je však velice omezený. Filosofie je sice základní vědou, kterou by každý člověk měl znát. Má ale význam jen pro ty studenty, kteří se jí chtějí zabývat. Těch na technické škole tohoto typu není mnoho – respektive téměř žádný. Předmět je pro ně tedy jen jednou z mnoha zbytečných přednášek.

Trochu jiná situace nastává u psychologie. Zejména pro studenta oborů jako podnikání ve stavebnictví či management je psychologie naprosto klíčovým předmětem, daleko důležitějším než jakákoliv stavební mechanika či technologie. Umět jednat s lidmi je základní znalostí, kterou absolventi technických škol zrovna neoplývají. Pochopitelně hovořím o praktické psychologii, která procvičuje rozhovory, vystoupení, prostě různá typická jednání s lidmi, které bude student muset v rámci zaměstnání absolvovat.

S tím je spojena také rétorická znalost. Studenti nejsou vedeni a nuceni k tomu, aby měli vlastní referáty, prezentace a vůbec jakkoliv řečnicky vystupovali byť jen třeba před úzkým kolektivem typu kruhu. Když k takové události náhodou dojde, student tiše mumlá text čtený z kusu papíru nebo obrazovky. V praxi pak často na tuto neznalost tvrdě narážejí.

Zastaralé poznatky

Další otázkou je, jaký význam má znalost starých metod a mechanizmů, které jsou ve škole hojně vyučovány. Znát zastaralé stavební konstrukce je pochopitelně důležité, protože stále existují ve starších objektech. Ale ovládat dovednosti typu konstrukce hranově orientovaných síťových grafů (příklad z přípravy staveb) či psaní programů v archaických softwarech (příklad mnoha předmětů oboru systémové inženýrství) je skutečně zbytečné. Jejich učením se ztrácí drahocenný čas, který by byl lépe využit k získání relevantních znalostí.

Přístup studentů a učitelů

Běžný student nestuduje kvůli znalostem, ale kvůli titulu. Kvůli pravděpodobně vyšším ziskům, které jako vysokoškolák získá v budoucím zaměstnání, než kdyby dokončil pouze střední školu. Předměty jsou brány jako překážka a ne jako zdroj informací. Studenti nenavštěvují přednášky a když se již na přednášku dostaví, nejeví o ni zájem, nepokládají otázky a celá problematika je nezajímá. Na zkoušky se učí jen s využíváním krátkodobé paměti a jen ty informace, které budou skutečně u zkoušky potřebovat. Jen u zanedbatelného množství klasifikovaných zápočtů a zkoušek je záhodno skutečně se učit, jak věci fungují. Nejlépe jsou na tom studenti, kteří si seženou zadání z minulých testů či jiným způsobem zjistí, na co přesně se bude zkoušející ptát.

Co je důvodem tohoto stavu? Hraje zde pochopitelně roli mnoho faktorů. Jedním z nich může být tradiční česká „pohodová“ povaha. Ta má mnoho výhod a rozhodně ji zde nechci kritizovat, ale jednou z jejích stinných stránek je právě jakási malá akčnost a touha po tom podávat co nejlepší výsledky. Průměrný český student se snaží vše řešit co nejjednodušší, nejméně náročnou cestou.

Dalším důvodem je malá motivace ze strany učitelů a často jejich celkově špatná práce. Vyučující jsou také ovlivněni výše zmíněným faktorem, ale též tím, že jejich práce není zdaleka prestižní (tak, jako tomu bylo např. v dobách první republiky) a platově ohodnocená. Přednášky jsou čtené monotónním hlasem bez aplikace jakýchkoliv rétorických znalostí, bez jakéhokoliv kontaktu s posluchači. Práce studentů se mnohdy vůbec nekontrolují. Proto je také tak časté opisování – ať již z jiných zdrojů nebo od jiných studentů. Není výjimkou pouze přepsat jméno a odevzdat práci. Setkal jsem se také s případy, kdy učitel napsal zápočet a zkoušku bez jediné otázky a bez jediné řádky zápočtové práce. Pouze kvůli vlastnímu pohodlí.

Toto negativum neplatí pochopitelně pro všechny učitele. Existují také takoví, kteří mluví zřetelně, jejich přednášky jsou zajímavě podané a studenti se na nich dovídají skutečně užitečné informace. To jsou převážně lidé s bohatou praxí. Ti dokáží posoudit, co je a co není důležité a díky tomu, že v zaměstnání museli často mluvit na poradách, konferencích a dalších jednáních, dokáží také hovořit tak, aby je šlo poslouchat. Jejich přednášky jsou proto mnohem navštěvovanější. A nemusí přitom používat metod přednášejících, kteří nemají tyto kvality a prezenci na přednáškách si vynucují uměle pomocí různých testů a psané docházky.

Posledním, ale ne nezanedbatelným faktorem je, že studenti nejsou motivováni k zájmu o studium ekonomicky. Vzhledem k tomu, že studium je zdarma, tak si jej také studenti neváží. Praxe v západních zemích, kde si studenti musí na studium vydělávat, je sice na první pohled méně etická, ale rozhodně způsobuje větší zájem o studium.

Shrnutí

Jak je tedy student na pracovní život připraven? Výše popsaný text vyznívá dosti skepticky. Situace však tak kritická zase není. Jedním z důvodů je, že skutečně málo studentů před dokončením školy nezačne pracovat. Sbírají tedy některé teoretické znalosti ve škole a velké množství pracovních zkušeností v práci. Po dokončení školy jsou již většinou dostatečně zkušení na to, aby mohli ve skutečném životě uspět. Nemohu se však zbavit dojmu, že škole za to skutečně mnoho nevděčí.

Necron

Přátelé | datum18.01.06 | 5010x | Poslat e-mailem

Diskuze:Připravenost absolventa školy na pracovní život

... pokud jste dočetli až sem, tak máte u Ferdy červený puntík
Zprávy z golfu