Na rozloucenou...

Ale kdo ví, treba se nám jeste vrátí.

Glosa zimní

Huste v bezvetrí se chumelí.
Cerný sad má z alabastru krov.
Kdyby vsecky vlocky uspely,
co by úzkostlivých to bylo slov,
písní kajících a modliteb...

Pod rukama soustredených tich
zeme v belostný se mení chléb,
Zraje na vinici pokorných kristálový hrozen askeze;
pozehnanou nemotu svých úst,
jatých na bolestí reteze,
v perlu úchvatu zrí rust.

(Bohuslav Reynek)