Jelene...

Probírám se ted po vecerch Ortenem. Sebrané spisy sem a tam, dílo horem dolem. Vydané, nevydané, knizní casopisové. Poucné. Uz ho pomalu prezívám. Simrave nepríjemný pocit nekda za týlem...

Jelene jelínku

Jelene jelínku
kde jsi nechal lan
jelene jelínku
kdepak jsi nechal maminku?

Ted krvácí tvá prostrelená skrán

a vís milence lesa
který jsi zdíral brízkám sladkou kuru
a ony opíjely te svou stavou
ze neuneses poranenou hlavu
svou bolest která k zemi klesá
se vsema ctyrma vzhuru

(Jirí Orten, Lidové Noviny, 27. 7. 1939)