Po dlouhé dobe...

Dlouho tu bylo ticho po pesine. A pak vydali knízku. Fialovou. Pomlcel bych o tom, nebýt té smutné skutecnosti, ze jak uz to u poesie bývá, náklad je malý, peníze zádné a nekolik lidí, kterí jsou mi blízcí (prípadne jsou blízcí mých blízkých), se v tom osobne financne omocilo - a pokud se ta malá tistená hromádka písmenek neprodá, budou na tom biti... A bez reklamy dneska po nikom ani pes. Takze následuje malá návnadná ukázka.

+++

Jde podzim. Podzim nekopýtek.
Beránky trápí sedý zákal.
Strihlo se vlny. Bez výcitek
(kazdý z nás stejne polkle plakal
a vymlouval se, jak to ficí),
bez ptaní. Jde se na porázku.
Bez ptaní jde se.
Bez ptaní.
Kde bylo bílo, sedivává
od ocí kdysi plavá hlava.
Bez ptaní.
S desem.
Spoutaní.
A cestou vítr hvízdá. Bici.

Neslysís ani,
kam se ztrácí
to staré modré vypujcené.
Jak oprekot se nekam zene
a poplasení tazní ptáci
zas prikrývají vsechno sedí.
My nevíme.
To oni vedí.

A nad hlavami holá tela
jen zima chladem doobléká.
Ach, Boze, dojít nezubozen...

Vsechny nás casem stejné ceká.
Na konci cesty necí noze.

+++

Listopad starým táhne po jizvách.
Ziletky. Ten zvuk... Skrípave zakrajuje
bochníky dnu. Z oken se zvedá prach.
Mozná i led. Znovu se obnovuje
kdejaký vryp. Kdejaký spící strach,
kdejaký stín. Umrlá vyprávenka.
Sto vetru duje, orvává jeden list.
Svist. Ticho. Svist. Jen zima prázdne belá.
Je k nepoznání tenká.
Jak spicka andela, kdyz jehlu obtancuje.
Chces plakat? Sáhni. Tu je.
Reze a pálí, vniká do krve,
smutná jak rez. A starý listopad
posmurne táhne, mladé poprvé
poznacuje.

+++

Vím dobre, co se stane

Zas zima za plotem
poscítá prstem planky
a scvrklá plánata
odkáze do plamene.

Vsechno je unavené.
Byla nám odnata
síla i na moldánky.
Táhneme sepotem

svát veci pravým jménem,

spálit své popadané.

+++

Co budes delat, teto zimo, s vlnou tech smutných beránku?

Vycesám, chlapce, zacuchané
a zvolna, jako do spánku
kdyz kolébá te necí ruka,
roztocím starý kolovrat.
A po preslici pramen skane.
A kuzelícek bude hrát.

Tech klubícek, co vyklube se.
A potom - chces se podívat? -
obratne hladce vlna k vlne
priplete se. Kdyz venku puká
voda tak mrazem obtezkaná,
já myslím na ta chladna z rána...

A dás i na kabátek stromum, co stojí samy v ztvrdlé zemi?

Ze zkrehnou darmo v lesklém lese?
To nevím. Jeste nechce se mi.

A dál zvonila jehlicemi.

(Mikulás Bryan, Kolem lámání, 2006)

Knízku lze zakoupit pres internetový obchod Ortenovy Kutné Hory nebo (o postovné levneji) prímo u me - skoupil jsem hnán pocitem jisté zodpovednosti cást nákladu a uskladnil ji v knihovne podblíz Medvíka Pú. Pro ty, co nechtejí kupovat usáka v pytli mám spatnou zprávu - recenze zatím zádná, pokud vím, není... Ale snad bude. Dám vedet.