Hledání
Archiv
Další články z rubriky
Kontakt

Z louže...

... do bláta

A byl-li Orten, musí po něm vždycky přijít ten druhý. Věrný souputník, jen přeživší o něco déle.

PLÁŇ SE TI OTVÍRÁ, KDYŽ MÍJÍŠ DLOUHOU ZEĎ

zelené zahrady, zeď mrtvých na Centrálce.
Buš do ní zoufale a čekej odpověď,
jen vyplašený pták... odlétá... mizí v dálce.

Jen vyplašený pták odlétá oblohou
(skotačil na hrobech a hvízdal v keřích smrti)
a smyčka lítosti se zadrhuje, škrtí,
sleduješ jeho let, olovo na nohou.

Sleduješ jeho let, jak lehounce tam pluje,
jak jízva na nebi se zvolna zaceluje
nad poli, lukami a kolébáním vod.
Ta rýha stříbrná... ta rýžka... nit... a bod...

(Ivan Blatný, Melancholické procházky, 1941)

-miš-

Poetická ponedělí | datum16.01.06 | 1729x | Poslat e-mailem

... pokud jste dočetli až sem, tak máte u Ferdy červený puntík
Zprávy z golfu