Hledání
Archiv
Další články z rubriky
Kontakt

Jak se vyhnout lidem

Dostal jsem od kamarádky zajímavou báseň od Charlese Bukowskiho. Líbila se mi a tak doufám, že i vás zaujme.
Právě tomuhle jsem věnoval velkou část

svého života.




a nadále věnuju.




dneska taky, sedím si takhle

na dostizích mezi dvěma závody,

jsem zasněnej, čumím do blba,

ale ať čumím do blba nebo neblba, čumím si po svém.




najednou slyším hlas.

nějaký chlápek si sedá

hnedka za mě.




‚tak jsem si našel pěkný a

klidný místečko,“ povídá.




Vstal jsem, poodešel asi sto padesát metrů

A zase jsem si

Sedl.




Necítil jsem se provinile, jenom jsem se

Znova ponořil do příjemnějšího

Rozpoložení.




Desítky let mne

Otravovali lidé, kteří mi klepali na dveře,

Telefonovali a psali dopisy, cizí lidé

Mě prudili na letištích a v barech,

Na boxerských zápasech, v restauracích,

Na kocertech, v knihovnách, supermarketech,

Ve vězení, ve špitálech, v hotelech, motelech,

Lékárnách, na poštách

Atd.




Nejsem samotář.

Jenom nechci, aby mě někdo objímal,

Přemlouval a vyprávěl mi vtipy, nechci sdílet

Názory ani se bavit o počasí a/nebo

Apod.




Ještě nikdy jsem nepotkal živou, originální a

Zajímavou duši jen tak náhodou a

Ani to neočekávám.




Potkávám akorát mraky

Tupců, kteří na mě touží přenášet

Svoje banální frustrace.

Nějakou dobu jsem se nechával oblbnout

ženskýma.

Viděl jsem tělo, pusu

Zdánlivou auru pohody a

Laskavosti, chladivé osvěžující jezírko,

Do něhož by šlo hupsnout,

Ale jakmile promluvily,

Ozval se hlas, jako když

Škrábete křídou po tabuli,

A pak z té pusinky

Vylezl

Projev odporné a zmrzačené

Mysli.




Žil jsem s desítkami podobných.

Moment.

Zvoní mi telefon.

Naštěstí mám

Záznamník.

Teď se mi nahrává

Vzkaz.




Tahle by mě chtěla

Vidět.

Chce se nechat

Pozvat.




Udává důvod,

Ale je to jen záminka.

Nestojí ani za starou

Belu.

Poslední slova zní:

„Prosím, ozvi se mi.“




Proč mě chtějí

Vidět?

Já je vidět

Nechci.

Copak to

Necítí?




Jsem snad jediný člověk

Na

Světě, pro kterého je

Samota zázrakem a

Požehnáním?




Musím být pořád milý na

Na žrouty svého

Času?




Mám snad hnusnou duši?

Nelaskavou?

Necitelnou?

Jsem mizogyn?

Magor?

Svině?

Vrah nadějě?

Mučím zvířata?

Neumím milovat?

Čiší ze mě hořkost?

Jsem nespravedlivý?

Jsem demoliční koule

Snů?

Nebo ďáblův přídavek?

Strkám snad střepy do pískoviště?

Jsem bez morálky nebo slitování?




Jesliže ano, tak proč mne pořád

Chtějí vidět?




Já osobně bych někoho takového

Potkat nechtěl.

zvlášť

Když se

Holím.

Lopo

Poesie? | datum22.10.03 | 2714x | Poslat e-mailem

... pokud jste dočetli až sem, tak máte u Ferdy červený puntík
Zprávy z golfu