Šla Nanynka do zelí aneb jak by to napsali klasici
Doufám, že nikoho nepohorším trochou odlehčení, ale přišlo mi to majlem a myslím, že 9 variant nanynky v zelí, stojí za přečtení (díky Jano)...
| Šla Nanynka do zelí
Šla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí, |
Jak by to napsali:
| Karel Jaromír Erben Ráno, raníčko panna vstala a košíček si přichystala. „Půjdu matičko pro zelí, k vepřové, co je v neděli.“ „Ach, nechoď, nechoď na lupení, Pepíkovi co věřit není, chytne tě, mladý ničema a pověst tvá bude zničena.“ Nemá Nanynka, nemá stání, pro zelí ji cos pohání, kuchařská vášeň ji nutí dodat jím vepřové chuti. První lupínek ulomila, věštba matky se vyplnila. Josefa statná postava koš v troskách ležet nechává. Než záře nebe pozlatila, svou vášeň draze zaplatila. A za rok v košíčku – jaký žal, Pepíček malý zaplakal. |
Jaroslav Vrchlický Byl jednou jeden Pepíček, muž statný, vzrostlý, smělý a na poli si nasázel brambory, řepu, zelí. Nanynka hezká dívka je, veselá po den celý, ta na lupení vyšla si do Pepíčkova zelí. Se zpěvem na rtech přechází na poli dívka mladá a natrhané lupení si do košíčku skládá. Netuší však, že Pepíček tam z vršku pokukuje a černá jeho duše již jí brzkou zradu kuje. A číhá tam jak lítý drak skryt v hustém křoví v lese a zlost mu nitrem plápolá a brada se mu třese. Vzal do ruky svůj hromný kyj a hnal se dolů srázem a mocným kyje rozmachem jí košík rozbil rázem. |
| Petr Bezruč Sto roků na pole chodila, sto roků trhala zelí, až přišel z Frýdku Pepíček a složit se v zelí jí velí. Sto roků s košem chodila, sto roků byl košík celý, dneska je košík pošlapán, kdo ti ho Nanynko zcelí? Siroty pláčí, mají hlad, tak jako dříve ho měly. Přijde den, z šachet jde plamen a dým, přijde den - bude i zelí. |
Jaroslav Seifert Mé sny a dětství bez léčky, kam jste se náhle poděly? Modraly se poměnečky a Nanynka šla do zelí. Trhala lupen po lupeni, zpívala, světlem oděná, až přišel Pepík - sbohem snění - proč si ho brala, kačena? No - dopadlo to tak, jak chtěli. Mé srdce, jen se těžce slož. On dostal Nánu, Nána zelí - a na mne zůstal jenom koš. |
| Marie Pujmanová Šťastné dítě v chatrných šatičkách na boso chodila Nanynka, dívka rozmilá. Po poli běhala celý den. Doma byl hlad. Pepík, syn kulaka na poli přepad ji. Košík i poctivost, všechno tak ztratila pro hlávku zelí. Únor vše změnil. Na velkých lánech společně roste pro všechny zelí. Kulaci zmizeli, není jich více, s úsměvem šťastným s traktorem jezdí a s malým Pepíčkem - Nanynka - družstevnice. |
Antonín Sova Kdo vám pošlapal košík, kdo? kdo v posledním stisku léta v stříbrném soumraku za lehké závoje mlh skryl slzy loučení a nechal se hladit laskavými prsty břízek? Jen José stojící za sosnou tak zářící v západu slunce - spojení rukou a srdcí… Kdo vás nechal, nevděční, skrýti si tvář v chladivém zelí? Proč nutíte polibky vlahé rty šeptati zmlkle v přemýšlení? Kdo vám pošlapal košíček? |
| Otokar Březina V šílených vírech nekonečných závratí, zahořklým popelem věčných soumraků, tisíce mlčenlivých duší jako opilci prokletí, vešla jsi ty - dokonalá v zelí zázraků. A hudba pramenů na napjatých nervech hrajících krvavé sonety v pošlapaném koši extase, v étheru bezedných propastí a v bledých par přízraků. Před velkými dveřmi Poznání stáli tu mlčky, On, Ty a zelí. Vítězslav Nezval Poema Bylo to jednou z jitra v neděli, Nanynka, které přezdívali Nelly, šla trhat zelí, zelí, zelí. Bylo to zelí - nebo bolehlav. Dopitá láhev. Deset černých káv. Rodí se báseň. Haf, haf, haf. Zavřená kniha. Otevřený hrob. Doluji verš jako zlatokop. A košíček je trop, trop, trop. |
Francois Villon Balada o couravé Nandě Lisetko, Žando, Marvelli, Fanetko, Káčo uličnice, páteři, žáčci nesmělí, namalované krasavice, stírejte slzy, palte svíce. Zní poslední má serenáda. Couravé nandy není více - vzpomeňte na ni, na neřáda. Ty její horké pocely, ten žár, když vklouzla do světnice, a vyváděla v posteli, žes zapomněl i na štěnice. To byla k sakru milostnice. A měla vám mě holka ráda. Byla jak burskej ořech v mlíce - vzpomeňte na ni, na neřáda. Zrovna minulou neděli vyšla, jak byly tyhle hice, pytlačit někam do zelí. Přišel tam Pepík, zblejsk ji v trice a dal jí košem do palice. Chudinka, byla ještě mladá, zhasla hned jako malá mšice - vzpomeňte na ni, na neřáda. Poslání: Nožičky měla gazelí, široké boky, úzká záda a teď je, chudák, s anděly - vzpomeňte na ni, na neřáda. |
Lopo
Zábava | 
27.05.03 | 1930x | Poslat e-mailem