Prezití 2004

(mapa celé trasy ke stazeni - 1,0 MB)

Zádné slovo nevyjadruje nase pocity lépe a výstizneji, ale vezmu to od zacátku. O akci "Prezití 2004" jsem se dozvedel na stránkách berusky.cz (díky Lopo). Zavolal jsem Lutha, jestli by nemel zájem se toho zúcastnit a on neprozretelne rekl ze ano - zajímalo by me, kolikrát si pak v prubehu Prezití tuto neuvázenou odpoved vycítal. Prihlásil jsem nás akorát vcas, dostali jsme císlo 25, coz bylo poslední mozné, pokud nepocítám náhradníky (vid Lopo). Pred odjezdem jsme spolu jeste konzultovali potrebné vybavení. Nakonec jsem uznal, ze plástenka a náhradní baterka by se mohla hodit a zahrnul ji do svého vybavení, o potrebnosti kompasu nikdo z nás nepochyboval. K jídlu na prezití jsme naplánovali 2 cokolády a nejaké zvýkacky na chut, Luth pozdeji jeste vymenil jednu z cokolád za dve Tatranky - pri stejné kalorické hodnote je Tatranka proste lepsí volba.

Do Svitav dorázím sám okolo 13:00, protoze Luth má jeste skolu a dorází az pozdeji. Pokousím se jeste získat nekolik hodin spánku, ale nejsem úspesný a tak se snazím získat nejaké informace od dalsích úcastníku, kterí se akce uz v minulosti zúcastnili. Zjistuju, ze strelba ze vzduchovek asi bude i letos, coz znamená ze zapomenutí brýlí na dálku by se nemuselo vyplatit. Cím víc se blízí 18:00, tak pribývá úcastníku. Neco málo po 18:00 zacíná krátký briefing, upresnují se pravidla (ano kvóta 100g jídla se neposunula smerem nahoru ani o kousek) a predstavují jednotlivý úcastníci - jedna dvojici prijela dokonce az ze zahranicí a to z Bratislavy. Po briefingu následuje vybírání daní, podpis, ze se clovek dané akci zúcastnuje na vlastní riziko a dobrovolne a finální prípravy na cestu. Autobus je jiz pripraven a tak nezbývá nic jiného nez nastoupit a zavázat si oci sátkem. Podle smeru, kterým autobus vyrazil bych odhadoval, ze se jede nekam východ a dále uz ztrácím orientaci. Po priblizne hodine a pul je autobus na míste urcení, je 22:00 a "Prezití 2004" zacíná.

Organizátor nám podává mapu (1:100000, zádná padesátka), ale jeste nez se k nám dostane, slysíme okolo výkriky "Orlické hory!". Mapa to vzápetí potvrzuje. S mapou dostáváme i umístení prvního checkpointu - Kunstátská kaple a musíme tam být do 2:00. Organizátori nám jeste ukazují, kde to je. Jako první se tedy musíme zorientovat, kde se nacházíme my. Asi 1 km po silnici z mírného kopce vidíme nejaká svetla a vzápetí vyrázíme k nim. Nenacházíme sice vesnici, která by nám prozradila nasi pozici, ale nacházíme silnicní ukazatele, které v danou chvíli splnují stejný úcel. Jeden ukazuje doprava Skuhrov 1km, druhy doleva Rychnov nad Kneznou 6 km. První checkpoint je vzdálen nejakých 17-18 km. První cást vezmem po silnici, není tedy co resit a rychle vyrázíme. Proti nám potkáváme dvojce, které se jeste nezorientovali. Je 30. duben a tak sem tam na kopcích jsou videt ohne, dalsí cást lidí slaví vstup do EU. Nekterí jsou jiz notne pod parou a neverícne zírají na procházející dvojice ve vojenském, s mapou a buzolou, poprípade s celovou baterkou. Opustíme silnici, precházíme na modrou, po 2 km opet na chvíli silnice a pak jiz je zlutá znacka, která pokracuje pekne zostra do kopce. V nekterých místech po ceste se jeste drzí sníh! Zacínám si nadávat, do ceho jsem se to pustil a uz me to neopoustí do konce akce. Odhadujeme nase umístení tak na lepsí stred. V 01:30 docházíme ke kapli (cca 1050 m.n.m.), kde na nás ceká sifra. Ta nám dává pomerne zabrat, takze nez zjistíme, kde je dalsí checkpoint (potok mezi Novou vsí a Podlesím, cas do 6:30) ubehne nejen 40 minut, ale také nám zacíná být pekná kosa, protoze u kaple je dost vetrno. Vracíme se na rozcestí a dáváme se po cervené. Potkáváme dvojici, která jde proti nám, coz nás primeje znovu se podívat po jaké ze to jdeme znacce a zjistujeme, ze je to zelená. Následuje návrat zpet na správnou znacku. Puvodne jsme to chteli vzít po cervené az k silnici, ale zjistujeme, ze by se dalo neco usetrit, kdyz to vezmeme neznacenou cestou. Po cca 1,5 km cesta koncí (v mape je nakreslená, ze by mela pokracovat), následuje zamerení kompasem a cesta strmým srázem dolu. Po cca 400 metrech narázíme na silnici, alespon ze ten kompas ukazuje presne kdyz uz ne ta mapa. Ted by jsme potrebovali neminout odbocku na zelenou. Odbocku jsme nenasli, následuje dalsí merení s kompasem a opet strih pres louku a les - Luth to nameril naprosto presne a trefujeme protilehlou silnici, kterou jsme potrebovali. Následuje rychlý presun k hledanému potoku a nacházíme druhý checkpoint (docházíme jako 6., jsou 4:00) - zpráva jak dál pokracovat je na parezu v potoce cca 15 metru od brehu (zacínám pekne nadávat) - dojít k ní musíme oba. Pokud mel clovek tendenci usínat tak ledová voda v potoce cca po kolena nás rychle probudila. Máme zprávu a vylézáme na breh, rucník jsme nevzali a tak obetuju jedno tricko. Tretí checkpoint je u pevnosti Hanicka.

Pomalu zacíná svítat a tak opet vítezí varianta prímé cesty. Musíme se vydrápat na kótu Anenský vrch (911 m.n.m.). V tento cas nás zastihlo svítání - nádherný pohled, kdyby mel clovek cas si to vychutnat. Narázíme na cervenou znacku a z kopce sbíháme k pevnosti Hanicka (cas cca 6:00). Úkol je tentokrát pomerne jasný, kazdý máme 10 ran a celkem musíme 10× zasáhnout do cerného (pokud dvojice neuspeje, opakuje to z blizsí vzdálenosti, ale ztrácí cas). Ale nejdrív musíme cekat, az se to povede tem pred námi. Po 1 hodine jsme konecne na rade, darí se nám to nastrílet hned na poprvé a hned vyrázíme dál, 4. checkpoint je v Kunvaldu, kde jen opíseme nejaký text z budovy a 5. u vodní nádrze Pastviny. Do Kunvaldu je pomerne slusná cesta, cestou míjíme nekolik zachovalých pohranicních pevností a poslední cást cesty si zkracujeme cestou okolo potoka. Do Kunvaldu dorázíme okolo 9:00, na poprvé jsme si spletli budovu, na podruhé uz jsme byli úspesnejsí. Dáváme si první svacinu a první Tatranka to má za sebou. Následuje cesta k vodní nádrzi, slunícko zacíná pálit cim dál tim více a únava se uz delsí dobu hlásí o slovo. V jedné vesnici je videt pohreb a cloveka napadá, ze by to s ním taky mohlo takto dneska skoncit. Okolo 11:15 dorázíme k 5. checkpointu, úkol je nastestí odpocinkový, vzít lodku a doplout na druhý breh pro zprávu.

6. checkpoint je asi 5km na cervené znacce. Jeste pred odchodem do sebe hodíme cokoládu a dáváme delsí (20 minut) odpocinek. Musím se priznat, ze uz jsem mel v tuto chvíli pocit, ze by jsme pomalu ale jiste mohli koncit - coz se casem ukázalo jako velká chyba. Také jsme se dozvedeli, ze uz do této doby cca 6 dvojic odpadlo. Priblizne v poledne vyrázíme k 6. checkpointu. Cesta je opet do kopce (vodní nádrz je pekne dole, a dalsí kóta 721 m.n.m.) a síly rychle odcházejí. U kóty Studenstké skály nemuze najít stanoviste, nejsme sami a po chvíli hulákaní jsme úspesní. Dorázíme ke stanovisti (cas 13:30) a já nechci verit svým ocím - 20m skalní stena, lano na zajistení a nahore zpráva. Nez se na nás dostane rada, ubehne cca 45 minut. Nahoru musejí z dvojice pochopitelne opet oba, Luth leze první, já hned po nem - a celou dobu nadáváme na tenhle úkol. Uz toho máme v nohách dost a spolehnout se na to, ze cloveku neujede noha není dvakrát bezpecné. Máme to za sebou, k nasemu údivu je dalsí (tedy 7.) checkpoint asi 10 km daleko - to je o dost dál nez jsme si predstavovali.

Cestou není kde zabloudit, ale nohy uz absolutne odmítají jít, pouze hlava ríká "Ted uz MUSÍS, kdyz uz jsi dosel az sem". Asi po 5km chuze po tvrdé silnici a na prímém slunci likvidujeme poslední Tatranku. Ke stanovisti zbývá cca 5 km lesem. Tech 5km se zdá nekonecných, za kazdou zatáckou uz vyhlízíme dva hledané rybnícky, ale stále nic. Konecne! Úkol musíme najít podle azimutu, ani nebudu komentovat predposlední azimut, který nás vyzene do 30m vysokého krpálu. Na nadávání uz proste není energie. Je cca 18:00 a ocekáváme konec. Luth vyzvedne zprávu ze stromu a oznámí konecne cíl cesty - Horní Cermná. Rychlý pohled na mapu nám sebral poslední zbytky dostupné energie - dalsích 10 km. To je strasná vzdálenost, pokud máte v nohách 70km a uz jste nespali dobrých 34 hodin. Hlad není tak strasný, jako to, ze kazdý dalsí krok je nesmírne namáhavý. Nedá se nic delat, pokracujeme dál. Kazdé 2km, ale potrebuju alespon krátký odpocinek (cca 2-3minutky) a doplnit tekutiny. Nohám uz nepomáhá vubec nic. Vidina cíle alespon vylepsuje psychiku. Vesnice, kterými procházíme jsou nekonecné a místní lidé pro nás mají pochopení - coz je dáno tím, ze nejsme první, kdo tou vesnicí prochází, takze uz se dozvedeli co asi tak máme za sebou. Konecne cílová vesnice, ted jeste najít príslusnou základnu. Je asi 20:15 a my dorázíme na základnu. Únavou ani neprojevujeme jakýkoliv náznak radosti. Poslední úkol - vlézt pro zprávu na strom, po krátkém odpocinku jdu na to, neopatrností nebo únavou narazím hlavou na nejakou spicatou vetvicku nad sebou, která se mi zapíchne do hlavy. Kdyz ji odstraním, zacíná po me téct krev. Rána nijak nebolí, jenom ta kapající krev je nepríjemná, vysplhám jeste 3 metry a beru si zprávu - je to gratulace ke splnení a PREZITÍ. Kdyz slezu ze stromu, musím vypadat príserne, levou cást obliceje mám od krve, Luth mi pomuze s ocistením rány a jdeme si upéct burty.

Prezití se nakonec zúcastnilo 24 dvojic, podle posledních informací, které jsem mel k dispozici jich doslo 11, vcetne nás. A jak se píse na stránkách prezití, není dulezité kolikátý clovek dojde, ale ze to v limitu vubec dojde (i kdyz ti co dosli jako první mají muj velký obdiv). I pouhá úcast na této akci chce notnou dávku odvahy a odhodlání. Chtel bych záverem podekovat organizátorum za skvelý a nezapomenutelný zázitek a vzdát hold nejenom tem co dosli, ale i tem co z ruzných duvodu závod nedokoncili.

Main (+ Luth), team c. 25