Hledání
Archiv
Další články z rubriky
Kontakt

Přežití 2004

Nedávno jsme na serveru preziti.cz našli pozvánku na neobvyklý závod dvojic. Dlouhá trasa a pouze 100g potravin. Nás s Boostrem už sice nevzali, ale mí známí Main a Luth u toho byli.
Co je Přežití – 80 km pochodu/24 hodin času/max. 100 gramů jídla na osobu. Závod pro 25 dvojic, na předem neznámém místě a terénu.


(mapa celé trasy ke staženi - 1,0 MB)

Žádné slovo nevyjadřuje naše pocity lépe a výstižněji, ale vezmu to od začátku. O akci "Přežití 2004" jsem se dozvěděl na stránkách berusky.cz (díky Lopo). Zavolal jsem Lutha, jestli by neměl zájem se toho zúčastnit a on neprozřetelně řekl že ano - zajímalo by mě, kolikrát si pak v průběhu Přežití tuto neuváženou odpověď vyčítal. Přihlásil jsem nás akorát včas, dostali jsme číslo 25, což bylo poslední možné, pokud nepočítám náhradníky (viď Lopo). Před odjezdem jsme spolu ještě konzultovali potřebné vybavení. Nakonec jsem uznal, že pláštěnka a náhradní baterka by se mohla hodit a zahrnul ji do svého vybavení, o potřebnosti kompasů nikdo z nás nepochyboval. K jídlu na přežití jsme naplánovali 2 čokolády a nějaké žvýkačky na chuť, Luth později ještě vyměnil jednu z čokolád za dvě Tatranky - při stejné kalorické hodnotě je Tatranka prostě lepší volba.

Do Svitav dorážím sám okolo 13:00, protože Luth má ještě školu a doráží až později. Pokouším se ještě získat několik hodin spánku, ale nejsem úspěšný a tak se snažím získat nějaké informace od dalších účastníků, kteří se akce už v minulosti zúčastnili. Zjišťuju, že střelba ze vzduchovek asi bude i letos, což znamená že zapomenutí brýlí na dálku by se nemuselo vyplatit. Čím víc se blíží 18:00, tak přibývá účastníků. Něco málo po 18:00 začíná krátký briefing, upřesňují se pravidla (ano kvóta 100g jídla se neposunula směrem nahoru ani o kousek) a představují jednotlivý účastníci - jedna dvojici přijela dokonce až ze zahraničí a to z Bratislavy. Po briefingu následuje vybírání daní, podpis, že se člověk dané akci zúčastňuje na vlastní riziko a dobrovolně a finální přípravy na cestu. Autobus je již připraven a tak nezbývá nic jiného než nastoupit a zavázat si oči šátkem. Podle směru, kterým autobus vyrazil bych odhadoval, že se jede někam východ a dále už ztrácím orientaci. Po přibližně hodině a půl je autobus na místě určení, je 22:00 a "Přežití 2004" začíná.

Organizátor nám podává mapu (1:100000, žádná padesátka), ale ještě než se k nám dostane, slyšíme okolo výkřiky "Orlické hory!". Mapa to vzápětí potvrzuje. S mapou dostáváme i umístění prvního checkpointu - Kunštátská kaple a musíme tam být do 2:00. Organizátoři nám ještě ukazují, kde to je. Jako první se tedy musíme zorientovat, kde se nacházíme my. Asi 1 km po silnici z mírného kopce vidíme nějaká světla a vzápětí vyrážíme k nim. Nenacházíme sice vesnici, která by nám prozradila naši pozici, ale nacházíme silniční ukazatele, které v danou chvíli splňují stejný účel. Jeden ukazuje doprava Skuhrov 1km, druhy doleva Rychnov nad Kněžnou 6 km. První checkpoint je vzdálen nějakých 17-18 km. První část vezmem po silnici, není tedy co řešit a rychle vyrážíme. Proti nám potkáváme dvojce, které se ještě nezorientovali. Je 30. duben a tak sem tam na kopcích jsou vidět ohně, další část lidí slaví vstup do EU. Někteří jsou již notně pod parou a nevěřícně zírají na procházející dvojice ve vojenském, s mapou a buzolou, popřípadě s čelovou baterkou. Opuštíme silnici, přecházíme na modrou, po 2 km opět na chvíli silnice a pak již je žlutá značka, která pokračuje pěkně zostra do kopce. V některých místech po cestě se ještě drží sníh! Začínám si nadávat, do čeho jsem se to pustil a už mě to neopouští do konce akce. Odhadujeme naše umístění tak na lepší střed. V 01:30 docházíme ke kapli (cca 1050 m.n.m.), kde na nás čeká šifra. Ta nám dává poměrně zabrat, takže než zjistíme, kde je další checkpoint (potok mezi Novou vsí a Podlesím, čas do 6:30) uběhne nejen 40 minut, ale také nám začíná být pěkná kosa, protože u kaple je dost větrno. Vracíme se na rozcestí a dáváme se po červené. Potkáváme dvojici, která jde proti nám, což nás přiměje znovu se podívat po jaké že to jdeme značce a zjišťujeme, že je to zelená. Následuje návrat zpět na správnou značku. Původně jsme to chtěli vzít po červené až k silnici, ale zjišťujeme, že by se dalo něco ušetřit, když to vezmeme neznačenou cestou. Po cca 1,5 km cesta končí (v mapě je nakreslená, že by měla pokračovat), následuje zaměření kompasem a cesta strmým srázem dolu. Po cca 400 metrech narážíme na silnici, alespoň že ten kompas ukazuje přesně když už ne ta mapa. Teď by jsme potřebovali neminout odbočku na zelenou. Odbočku jsme nenašli, následuje další měření s kompasem a opět střih přes louku a les - Luth to naměřil naprosto přesně a trefujeme protilehlou silnici, kterou jsme potřebovali. Následuje rychlý přesun k hledanému potoku a nacházíme druhý checkpoint (docházíme jako 6., jsou 4:00) - zpráva jak dál pokračovat je na pařezu v potoce cca 15 metrů od břehu (začínám pěkně nadávat) - dojít k ní musíme oba. Pokud měl člověk tendenci usínat tak ledová voda v potoce cca po kolena nás rychle probudila. Máme zprávu a vylézáme na břeh, ručník jsme nevzali a tak obětuju jedno tričko. Třetí checkpoint je u pevnosti Hanička.

Lidé slaví čarodějnice a vstup do EU (22:53) Osvětlený kostel (22:54) První checkpoint - Kunštátská kaple (01:23) Svítání v Orlických horách (05:09) Ano, to je opravdu sníh (05:23) Svítání v Orlických horách (05:40)

Pomalu začíná svítat a tak opět vítězí varianta přímé cesty. Musíme se vydrápat na kótu Anenský vrch (911 m.n.m.). V tento čas nás zastihlo svítání - nádherný pohled, kdyby měl člověk čas si to vychutnat. Narážíme na červenou značku a z kopce sbíháme k pevnosti Hanička (čas cca 6:00). Úkol je tentokrát poměrně jasný, každý máme 10 ran a celkem musíme 10× zasáhnout do černého (pokud dvojice neuspěje, opakuje to z bližší vzdálenosti, ale ztrácí čas). Ale nejdřív musíme čekat, až se to povede těm před námi. Po 1 hodině jsme konečně na řadě, daří se nám to nastřílet hned na poprvé a hned vyrážíme dál, 4. checkpoint je v Kunvaldu, kde jen opíšeme nějaký text z budovy a 5. u vodní nádrže Pastviny. Do Kunvaldu je poměrně slušná cesta, cestou míjíme několik zachovalých pohraničních pevností a poslední část cesty si zkracujeme cestou okolo potoka. Do Kunvaldu dorážíme okolo 9:00, na poprvé jsme si spletli budovu, na podruhé už jsme byli úspěšnější. Dáváme si první svačinu a první Tatranka to má za sebou. Následuje cesta k vodní nádrži, sluníčko začíná pálit čim dál tim více a únava se už delší dobu hlásí o slovo. V jedné vesnici je vidět pohřeb a člověka napadá, že by to s ním taky mohlo takto dneska skončit. Okolo 11:15 dorážíme k 5. checkpointu, úkol je naštěstí odpočinkový, vzít loďku a doplout na druhý břeh pro zprávu.

3. checkpoint, střelba ze vzduchovky (06:17) Jedna z pohraničních pevností (07:07) Kočka z Kunvaldu (08:28) Bez komentáře (09:59) 5. checkpoint - organizátoři mají pohodu (11:38) Šup do loďek a u těch břízek máte další zprávu (11:39)

6. checkpoint je asi 5km na červené značce. Ještě před odchodem do sebe hodíme čokoládu a dáváme delší (20 minut) odpočinek. Musím se přiznat, že už jsem měl v tuto chvíli pocit, že by jsme pomalu ale jistě mohli končit - což se časem ukázalo jako velká chyba. Také jsme se dozvěděli, že už do této doby cca 6 dvojic odpadlo. Přibližně v poledne vyrážíme k 6. checkpointu. Cesta je opět do kopce (vodní nádrž je pěkně dole, a další kóta 721 m.n.m.) a síly rychle odcházejí. U kóty Studenstké skály nemůže najít stanoviště, nejsme sami a po chvíli hulákaní jsme úspěšní. Dorážíme ke stanovišti (čas 13:30) a já nechci věřit svým očím - 20m skalní stěna, lano na zajištění a nahoře zpráva. Než se na nás dostane řada, uběhne cca 45 minut. Nahoru musejí z dvojice pochopitelně opět oba, Luth leze první, já hned po něm - a celou dobu nadáváme na tenhle úkol. Už toho máme v nohách dost a spolehnout se na to, že člověku neujede noha není dvakrát bezpečné. Máme to za sebou, k našemu údivu je další (tedy 7.) checkpoint asi 10 km daleko - to je o dost dál než jsme si představovali.

6. checkpoint - Luth (14:18) 6. checkpoint - Luth (14:18)
6. checkpoint - Main (14:27) 6. checkpoint - Main (14:27)

Cestou není kde zabloudit, ale nohy už absolutně odmítají jít, pouze hlava říká "Teď už MUSÍŠ, když už jsi došel až sem". Asi po 5km chůze po tvrdé silnici a na přímém slunci likvidujeme poslední Tatranku. Ke stanovišti zbývá cca 5 km lesem. Těch 5km se zdá nekonečných, za každou zatáčkou už vyhlížíme dva hledané rybníčky, ale stále nic. Konečně! Úkol musíme najít podle azimutů, ani nebudu komentovat předposlední azimut, který nás vyžene do 30m vysokého krpálu. Na nadávání už prostě není energie. Je cca 18:00 a očekáváme konec. Luth vyzvedne zprávu ze stromu a oznámí konečně cíl cesty - Horní Čermná. Rychlý pohled na mapu nám sebral poslední zbytky dostupné energie - dalších 10 km. To je strašná vzdálenost, pokud máte v nohách 70km a už jste nespali dobrých 34 hodin. Hlad není tak strašný, jako to, že každý další krok je nesmírně namáhavý. Nedá se nic dělat, pokračujeme dál. Každé 2km, ale potřebuju alespoň krátký odpočinek (cca 2-3minutky) a doplnit tekutiny. Nohám už nepomáhá vůbec nic. Vidina cíle alespoň vylepšuje psychiku. Vesnice, kterými procházíme jsou nekonečné a místní lidé pro nás mají pochopení - což je dáno tím, že nejsme první, kdo tou vesnicí prochází, takže už se dozvěděli co asi tak máme za sebou. Konečně cílová vesnice, teď ještě najít příslušnou základnu. Je asi 20:15 a my dorážíme na základnu. Únavou ani neprojevujeme jakýkoliv náznak radosti. Poslední úkol - vlézt pro zprávu na strom, po krátkém odpočinku jdu na to, neopatrností nebo únavou narazím hlavou na nějakou špičatou větvičku nad sebou, která se mi zapíchne do hlavy. Když ji odstraním, začíná po mě téct krev. Rána nijak nebolí, jenom ta kapající krev je nepříjemná, vyšplhám ještě 3 metry a beru si zprávu - je to gratulace ke splnění a PŘEŽITÍ. Když slezu ze stromu, musím vypadat příšerně, levou část obličeje mám od krve, Luth mi pomůže s očištěním rány a jdeme si upéct buřty.

Přežití se nakonec zúčastnilo 24 dvojic, podle posledních informací, které jsem měl k dispozici jich došlo 11, včetně nás. A jak se píše na stránkách přežití, není důležité kolikátý člověk dojde, ale že to v limitu vůbec dojde (i když ti co došli jako první mají můj velký obdiv). I pouhá účast na této akci chce notnou dávku odvahy a odhodlání. Chtěl bych závěrem poděkovat organizátorům za skvělý a nezapomenutelný zážitek a vzdát hold nejenom těm co došli, ale i těm co z různých důvodů závod nedokončili.

Main (+ Luth), team č. 25

Lopo

Outdoor, survival | datum12.05.04 | 6865x | Poslat e-mailem

Diskuze:Přežití 2004

Články na podobné téma

Aljašská pošta 2004-fotogalerie (vyšlo 27.01.04)
Aljašska 2004-SMS zpravodajství (vyšlo 25.01.04)
... pokud jste dočetli až sem, tak máte u Ferdy červený puntík
Zprávy z golfu