Hledání
Archiv
Další články z rubriky
Kontakt

Dunajská delta 4. - Krize

Tentokráte je to hlavně o dlouhém pádlování, nízké morálce, pevné vůli a velkých lodích.

Kanál u Sulimy, 4.7.

Do mého snu začalo něco divně bučet a tak se mi o probuzení postaraly krávy, které prostě prošli kolem. Ano, i tohle je Delta. Metr od mého přístřešku během dopoledne prošli krávy, kozy a na závěr čuníci. Koně tak blízko nepřišli, ale pásli se opodál. Vlastně se nic zvláštního nestalo, všichni se jen spokojeně nažrali či napásli a odešli.

Cílem dnešního dne byl kanál Sulima - jeden z těch větších kanálů procházející celou Deltou a ústící v Černém moři. Zdenál našel nedaleko tábořiště další kanál, který měl zhruba správný směr. Přetáhli jsme lodě (dnes poprvé) a pro jistotu jsme se zeptali místního pasáka vepřů, kam že ten kanál vlastně vede. S odpovědí, že kanál vede jen kolem pole a zavlažuje ho, jsme rozhodně nepočítali a samozřejmě jsme tomu nevěřili.

Pavel konfrontoval situaci s dalekohledem a přesvědčil ostatní, že cesta vpravo je určitě správná. Po kilometru kanál skončil u rybářské chatrče. Poté, co se Pavel vrátil z další obhlídky, nám oznámil, že dál je to sice hezké, leč neprůjezdné. Ani argument, že je to tam ornitologicky velmi zajímavé, ho neomluvil a tak jsem ho proklel a vydali jsme se zpět. Přetahování lodí jsme měli už nacvičené a tak to šlo rychle.

Po další odbočce jsme našli kanál, který nás dovedl až k Sulimě. Malá vesnička u kanálu nás potěšila a tak jsme dokoupily nějaký chleba, vodu a nanuky. Nemohli jsme se ale zbavit dojmu, že jsme ve vojenském prostoru. Vrátnice, cedule zákaz vstupu, povědomé ubikace, velký park. Všechno ale bylo pokousané zubem času. Domy polorozpadlé, trávníky neudržované. Aspoň, že tam rostly špendlíky a tak jsme zásoby ještě trochu obohatili.

 

Po úžasné koupeli začala nejhorší část našeho výletu. Ten den už jsme měli něco v pádlech a další cesta byla čistě proti proudu. Po dvou hodinách jsem začal být dost naštvanej (cenzurováno). Postupovali jsme rychlostí 1-2 km za hodinu. Proklel jsem Deltu, Zemana a celou tuhle výpravu. Po chvíli ještě jednou, ale v jiném pořadí. Byla to pro mě nejtěžší fyzická a psychická zkouška za celou expedici. Po celém tom týdnu s nedostatkem jídla a spánku, mi ruce říkali, že dál už to prostě nejde. Při jednom odpočinku nám Aleš řekl, že to je ještě nejmíň tři hodiny pádlování. Tenkrát jsme ještě nevěřili a jen se smáli…

Slunce neúnosně pražilo a odražené paprsky se třpytily na vodě a oslňovaly mě. Byl jsem tak unavený, že jsem usínal za jízdy. Zavírali se mi oči a jen poslušné ruce v pravidelném rytmu dělali jedno tempo za druhým. Mnohokrát jsem to chtěl vzdát - dál mě vedlo jen motto o mariňácích. Opakoval jsem si ho co chvíli a konečně pochopil, jak chlap pozná, že už je na kraji sil - přestane být ješitnej. Byl jsem ochoten to vzdát a prohlásit, že už opravdu nemůžu. Ale už jsem neměl ani sílu se ozvat. Krása kolem mě dávno přestala existovat a já si jen přál, aby to už skončilo… Pak přišla přítelkyně Apatie, sestra Bezmoc a jen a jen další pádlování.

Konečně jsme zastavili, našli jsme si otevřenou pláž a zakotvili. Bylo kolem osmé hodiny večerní. Koupel mě vrátila trochu do reality. Aleš mě solidárně podpořil:"Zítra to bude ještě horší". Tak jsem se začal těšit. Zdenál se ještě pokusil sehnat něco k večeři, ale kdybychom tentokrát museli vyžít jen přírodních zdrojích, asi bychom hladověli.

Porušil jsem všechny přežívačská pravidla a pořádně se najedl. Jestli mám zítra vypustit duši, tak aspoň najezenej. Chleba s vepřovkou chutnal kolosálně, čínská polévka mi zvýšila morálku a musli tyčinka byl hotový zázrak. Cítil jsem se mnohem lépe a začal mít naději, že ten zítřek opravdu přežiju.

 

Večer nám Aleš udělal přednášku o outdoorovém vybavení, předvedl svoji sbírku KPZtek a samozřejmě se pochlubil novou variantou svého přístřešku. Noční bouřka nás naštěstí minula. Naše spaní rozložené na jemném písečku nemělo téměř chybu. Snad jen to, že jsme ho po ráno měli všude (a myslím všude!).

Dunaj , 5.7.

Podle mapy jsme věděli, co nám zhruba čeká. Byly to 4 míle k soutoku s Dunajem a 4 míle po Dunaji do Tulce. Posnídal jsem dvě CORNI ze železné zásoby a další dvě jsem hodil do kapsy na cestu.
Situace byla obdobná jako předchozí den. Prošel jsem si všemi stádii. Od prvotního nadšení (hmm, dneska to docela jde), rozčarování (sakra, to je ještě daleko), nas..ností (to snad není ani možný!) a apatií (stejně to nepřežiju). Stereotyp plavby nám rušily pouze zámořské parníky a nákladní lodě, které nám docela mávaly s lodí. Dalším zpříjemněním byly kilometrovníky kolem, jen škoda, že byly tak ….(cenzura) daleko od sebe.

O půl 11 jsme se napojili na Dunaj. Musel jsem uznat, že zatím to docela šlo a bylo jasné, že mi pomohla včerejší večeře. Za odměnu jsem zbaštil CORNI z kapsy a ležíc v trávě jsme čekali na ostatní. Další loď dojela po půl hoďce a Aleš s kajakem za další. Toho nám bylo líto nejvíc - sám v kajaku a proti proudu … Ještě, že je instruktor a nemůže si stěžovat.

Posilněni myšlenkou blízkého cíle, jsme vyrazili dál. Odjížděli jsme zase jako poslední. Za další hodinu začala být cesta zase moc dlouhá. Měl jsem už vytahané ruce z ramen a pádlovalo se mi čím dál hůř. Z velkých lodí jsem měl ale pořád velký strach a tak když jsme potřebovali přejet Dunaj napříč, pomodlil jsem se a vykřesal ze sebe ještě trochu sil. Myslel jsem, že horší už to být nemůže.

 

Přežil jsem.

Zakotvili jsme co nejblíže Tulcei s tím, že to bude kousek pro zásoby. Z nadšením jsme vyrazili na nákupy a já si užíval první pořádné jídlo dne. Poté, co do mě Zeman nalil dvě piva, jsem usoudil, že je čas se vrátit a udělat radost i Alešovi se Zdenálem, kteří zůstali a hlídají věci.

Úžasně jsem se přejedl a moc jsem si to užíval. Veka, paštika, cibule, mléko, čokoláda, sušenky, rajčata, česnek. Prostě paráda. Aleš zatím předváděl Zdenálovi nějaké triky z korejského boje a já (už malinko v náladě) jsem se přidal. Diskuse nám vydržela do večera, kdy se vrátil i zbytek naší výpravy. Blížila se letní bouřka a tak jsme urychleně ukončili naše sezení. Blesky sice blýskaly, ale zase nás to trochu minulo. Dešti se zatím taky moc nechtělo a tak jsme se Zdenálem vyrazili na romantické posezení spojené se sledováním bouřky nad blízkou vesnicí. Blesky lítali přes celou oblohu a my v klidu přetřásli šerm, Pravdu , lidi, ženský a tak.

Škoda, že jsem si nevšiml, že tam s náma seděl a možná taky poslouchal pan Murphy, který si tou dobou hledal nového kamaráda.
Tenkrát jsem ještě netušil, že si vybral zrovna mě…

Bouřka se posunula i nad nás a tak jsme zbaběle prchli. Na spaní pod velkou velkou moskytiérou jsem si ještě nezvykl a musím říct, že v kombinaci se stříškou se dvou plastanů, to začíná být teprve hustý. A nedej bůh, když k tomu začne i pořádně pršet.

... ,ale to nejlepší nás teprve čekalo …

Lopo

Outdoor, survival | datum08.08.03 | 5486x | Poslat e-mailem

Diskuze:Dunajská Delta - zeptejte se na co chcete a my vám na co chceme odpovíme.

Články na podobné téma

Dunajská delta 3. (vyšlo 30.07.03)
Dunajská delta 2.- První dny (vyšlo 20.07.03)
Dunajská delta 1.- Cestování (vyšlo 13.07.03)
Dunajská delta - loučení (vyšlo 27.06.03)
Kurz přežití pro novináře 2006 (vyšlo 15.02.06)
... pokud jste dočetli až sem, tak máte u Ferdy červený puntík
Zprávy z golfu