Hledání
Archiv
Další články z rubriky
Kontakt

Dunajská delta 1.- Cestování

O čem je vlastně umění Přežit? Umět přespat kdekoliv a sníst co si najdeš? Nebo třeba cestování vlakem do Delty přes tři státy? Návštěva Rumunského nádraží? Tak o tom, a k tomu ještě představení všech účastníků, je první díl naší reportáže.

Praha 19:45, 27.6.

Balíme věci u Zdenála na ubytovně a já už teď vím, že mi chybí sluneční brýle a nemáme ani hamaku. Brýle buď koupím na nádraží, nebo budou muset stačit moje ztmavovací dioptrické.

V půjčovně nás zase napálili, slibovali, že budou loďáky všech velikostí a když došlo na lámání chleba, tak jsme dostali jeden 50 litrovej a druhej na 100 litrů. Vypadám jako Llama, co s sebou tahá spoustu zbytečností.

Vlak do Bukurešti, 18:50, 28.6.

Mají tady o hodinu víc a tak už je skoro osm. Jsme téměř 20 hodin na cestě vlakem. O půlnoci bychom měli být v Bukurešti a přestupovat. Celou dobu se válíme na lehátkách, spíme, jíme nebo si jen povídáme. Člověk by to neřekl, ale cestování je docela vyčerpávající. Několikrát jsem zalomil zajímavou rozmluvu o přežívání, ale fakt to nešlo. Je tu smrádek, teploučko … :).

Už jsme se docela seznámili a tak je čas představit jednotlivé členy naší výpravy:


Jirka Zeman, nejstarší člen a zakladatel, 54 let. Cestovatel a novinář na volné noze. Představte si Johna Masona z počátku filmu Skála (hrál ho S. Connery), který nějakou dobu popíjel a nechodil do posilovny. To je celý on. Zatím je milý, plný zážitků, zkušeností a otcovského přístupu. Poví vám, co jíst, co určitě ne, jak sbalit ženskou a ještě mnohem víc.


Dalším členem je Aleš Bílý, >30 let. Takovej víceméně mariňák říznutej cestovatelem z Amazonských pralesů. Krátce střižené vlasy, mluví víceméně jen k věci, chtěl být kosmonautem. Během příštího týdne se bude starat, abychom si to užili opravdu jako variantu Drsňák. Už po telefonu mě předem varoval, že mám být připraven na všechno. Uvidíme, jak si povedeme.



Pavel, ornitolog z Plzeňské ZOO, 30 let. Do nedávna jsem měl pocit, že jsme se Zdenálem ti nejukecanější chlapi pod sluncem. Mýlil jsem se. Při včerejším seznamování po kapce vína, jsem se musel stydět. Tohle je přeborník. Těší se na sledování ptáků v Deltě a je to strašně důvěřivěj člověk. Ještě nepochopil, že permanentně lžu ;-).


Zdenál už zase spí. Nás dva představovat moc nebudu - jsme jediní noví účastnící Dunajské Delty(DD) a zbytek výpravy se nás bude snažit leccos naučit anebo škodolibě testovat.

 

Nádraží Bukurešť, 01:33, 29.6.

Náš vlak měl hodinu zpoždění a tak nám ujel poslední spoj do Tulcei. Další spoj s přestupem jede 5:50. Obětaví taxikáři se předbíhají, kdo nás tam odveze autem. Cena 25€ za osobu se nám ale nepozdává a tak nocujeme na nádraží. Vzhledem k místní kriminalitě se budeme ve spaní střídat.

Rumuni jsou divní, občas se chovají naprosto nekomunikativně, a nebo naprosto obráceně. Přijdou koukaj na tebe, něco chtěj a pak trpělivě čekaj. Nerozumím ani slovo a tak se tvářím nepřítomně, ale je mi to nepříjemné. Pavel mě naštěstí zahraňuje a posílá loudila k čertu. Zdenál už zase spokojeně chrupká. Zachoval se jako voják - zjistil, co je potřeba, zařídil to, vytáhl spacák a předpisově vytuhl. Chce se mi spát.

Medgidia, 09:20, 29.6.

Zase máme problém. Ranní vlak jsme sice stihli, ale během cesty nám odešla lokomotiva. Kam? Asi víte :(. Další spoj jede v 15:19. Jak říkává Toku: "Ach jo". Jsme na ošklivém nádraží, kde není ani mapa. Dojedl jsem domácí buchty a tím končí povolená domácí strava. Zbytek už je jen nouzovka. Asi hodím chrupku.

Medgidia, 11:50, 29.6.

Je to smutná a chudá země. Kam jsme došli, stali jsme se cílem žebráků. Kolem jsou rybáři, kteří zkoušej něco chytat. Jsou tu dva pěkné kostely a jeden super minaret. Pobavilo mě, z okénka pro zavřenou princeznu kouká hlásná trouba - asi je zakletá ;-). Vracíme se z procházky a střídáme hlídajícího Aleše.

Strašně tu troubí vlaky. Asi je to baví, nebo chtěj jen nasrat turisty. Nádraží je oblíbené místo pro vyhřívání psů a Zdenál už zase spí.

Touha po zelenině nás s Alešem vytáhla na další výlet. Sehnat směnárnu v neděli odpoledne není v takovéhle díře reálné. Končíme u Commercial Bank a já testuju zda moje VISA funguje i v zahraničí. Na druhý pokus si vybírám svůj první milion a stává se ze mě boháč. Teď po kontrole účtu zjišťuju, že ten kurz nebyl tak úplně výhodný, ale co už teď...

Radost mi kazí Aleš, který mi oznamuje, že bychom měli "malinko" popoběhnout. Teda jestli nechceme jet až o půlnoci. Zvláště pak i kvůli tomu, že má u sebe i lístky ostatních. Začal 3km běh. Na dohled od nádraží se ptám: "Kolik je? 40. A v kolik to jede? 48." Postavili se mi vlasy hrůzou a zařadil jsem trojku.
Zbytek výpravy naštěstí nelenil a tak vše bylo už naloženo. Chvíli po té, co jsme naskočili, vlak se rozjel směrem k Tulce. Tvářím se jakoby nic, ale už vím, že jsem překonal osobní rekord v běhu na 3 km v tzv. sandálové variantě...

Lopo

Outdoor, survival | datum13.07.03 | 4474x | Poslat e-mailem

Diskuze:Dunajská Delta - zeptejte se na co chcete a my vám na co chceme odpovíme.

Články na podobné téma

Dunajská delta 4. - Krize (vyšlo 08.08.03)
Dunajská delta 3. (vyšlo 30.07.03)
Dunajská delta 2.- První dny (vyšlo 20.07.03)
Dunajská delta - loučení (vyšlo 27.06.03)
Kurz přežití pro novináře 2006 (vyšlo 15.02.06)
... pokud jste dočetli až sem, tak máte u Ferdy červený puntík
Zprávy z golfu