Hledání
Archiv
Další články z rubriky
Kontakt

Mont Blanc 2004 - rady

Když jsem si přečetl, že se napřesrok chystáte na Mont Blanc, vzalo mě to u srdce. A protože jsem tam už dvakrát byl, cítím potřebu podělit se s vámi o některé postřehy a zkušenosti. Udělat blbost je tak snadné...
CESTA LANOVKOU PŘES AIGUILLE DU MIDI
Na první pohled se zdá, že tato cesta je výrazně snažší, než výstup z Le Fayet. Ovšem to tvrdí ti, co na Mont Blancu nikdy nebyli.

Cena zpátečního lístku lanovky je okolo 33 eur, cena obyčejného asi 28. Doporučuji si koupit lístek předem, nebo jít do fronty hned po ránu, protože nahoru se hrnou davy (obzvlášť japonských turistů, kterých se do výtahu pro 20 lidí vejde 40). Spodní stanice je v Chamonix (1 037 m.n.m.), přestupní mezistanice Plan de l'Aiguille ve výšce 2 310 m.n.m. Výstup na Aiguille du Midi v nadmořské výšce 3 842 metrů. Mezi přestupní a cílovou stanicí není žádný (!) sloup. Kabinka je pro 75 cestujících a jede rychlostí 10 m/s na laně o průměru 46 mm. Jízda z Chamonix do Aiguille du Midi trvá asi půl hodiny, což může být pro nepřivyklé povahy dost rychlé. Pravda, překonání 3 842 metrů lanovkou se může zdát pohodlné, dokud tam člověk nevyjede. Chybí totiž jakákoliv aklimatizace. Viděl jsem nahoře lidi úplně v pohodě a viděl jsem tam lidi zvracet. Mně osobně bylo mírně špatně.

Až si nahoře člověk trochu odfrkne, projde komplexem tunelů (ražených i ledových) na okraj úzkého hřebene, po kterém se sestoupí do sedla Col du Midi (na úroveň 3 500 m). Tam si rozložíte stany a počkáte do rána druhého dne (kvůli aklimatizaci).

Cesta z Aiguille du Midi vede přes Mont Blanc du Tacul (4 248 m) a Mont Maudit (4 465 m). Průvodce tvrdí, že výstup zabere 8 - 10 hodin. Pokud je to pouze výstup, musíte nocovat někde na kopci. Nejvhodnější místo je na Ref. de Aig. du Gouter - 3 817 m (nevím ale jistě, jestli se přes něj jde) a nebo na Vallotu (chatě-boudě kousek pod vrcholem). Nevím, jaká ta cesta je, protože jsem ji viděl pouze v mapách a ze stanice Aig. du Midi. Vím jen, že jsou na ní lavinová pole a sněhem zakryté trhliny. Na druhou stranu, brzy po ránu jde nahoru dost světáků na to, aby vyšlapali cestičky, kterých je radno se držet. Podle mapy to vypadá, že se na Tacul i Maudit jde, respektive téměř. Ale prý se oba vrcholy dá i traverzovat, což bych doporučil. Nabírat zbytečně výšku a vzápětí ji zase ztratit je hloupost. Obzvlášť, když by to mohlo mít za následek upuštění od výstupu na Mt. Blanc. Jestli se vám bude chtít pokochat se rozhledem, nechte si to raději na zpáteční cestu.

Názor, že tahle cesta je pro Lamičky, jsem slyšel mnohokrát. Ale jde ji výrazně méně lidí, než cestu z Le Fayet. Proč asi?


CESTA TRAMVAJÍ ZE SAINT GERVAIS - LE FAYET
Do místa zahájení výstupu (Nid d’Aigle - 2 364 m) vás vyveze zubačka Tramway du Mont-Blanc. První tramway jede ve čtvrt na osm. Doporučuji jet právě touhle, protože cesta nahoru trvá asi 1h a 45m, a tak jste v cílové stanici v 10.00. Můžete se občerstvit na chatě, která tam stojí a hned jděte nahoru (spolu s davem).

Jde se po suťové pěšině, první význačný orientační bod je polorozpadlá chata Barague Forestiere (2 700 m). Následuje už zasněžená rovinka, která se po chvíli mění v kamenitou strmější klikatou stezku, místy opatřenou fixními lany. Po pravé ruce se tyčí nádherná Aig. de Bionnassay (4 052 m).

Kameny náhle končí a vy stojíte na okraji ledovce Glacier de Bionassay. Napravo je vidět chata Tete Rousse (3 167 m), kterou nenavštěvujte (nebo až na zpáteční cestě), protože je to dlouhá zacházka. Tady také končí značná část turistů. Přejdete ledovec ke skalám naproti a po jejich překonání se ocitnete na kraji lavinového svahu. To je první kritické místo. Jednak může žuchnout lavina, což není moc pravděpodobné, a jednak korytem padají kameny, které se stále uvolňují odtáváním sněhu. Přes koryto (asi 50 metrů) je nataženo lano. Není tam pro srandu. Kdyby vás trefil kámen jinam, než do hlavy, letěli byste dolů a pán Bůh s vámi. Já osobně tam člověka padat viděl. No, ono to s člověkem už moc společného nemělo... Nechtějte to zažít, obzvlášť při cestě nahoru. Takže se navážete k tomu lanu a během (nebo aspoň rychlou chůzí) ten traverz překonáte. Bacha na mačky, aby se vám nezasekly do nohavic a vy nespadli. Bacha na lidi jdoucí v protisměru. Bacha na šutry. Přechod trvá okolo tři čtvrtě minuty, a to je docela dlouhá doba, pokud padá kamení hodně. Ten svah má fakt prudký sklon a tak pád kamenů je spíš volný pád, proto jsou doporučovány přilby.

Na druhé straně koryta začíná krkolomné stoupání na chatu Ref. de Aig. du Gouter (3 817 m). Musíte překonat skalní pilíř, převýšení asi 600 metrů, místy až lezecká záležitost. Jsou tam všude jistící lana, važte se na ně. Občas se zdá, že je to zbytečné, ale není. Nejlepší je mít na sedáku dva návazce s karabinou, abyste při přecvakávání u skob byli stále jištěni. Myslím si, že vázat se tady k sobě není praktické. Jednak jste navázání k jistícím lanům a jednak se lano pořád plete, šlapete na něj mačkama a tak. Horší jsou místa, kde jištění není. Proto ale máte cepín.

Stoupal jsem to dvakrát. Poprvé bylo hodně sněhu a cesta byla v pohodě. Na nohou mačky, v ruce cepín, nekoukat dolu, nekoukat nahoru. Proč dolu, to je jasné, proč nahoru... Protože Gouter je mrňavej. Pořád. Zdá se vám, že lezete už celej den, a Gouter je pořád stejně mrňavej. Zvětší se až když k němu vylezete.

Podruhé bylo sněhu málo. Občas se někomu nad námi podařilo uvolnit kámen, což není neobvyklý jev, protože eroze postupuje všude. To je druhé využití pro přilby. Minul jsem pár vydatně zakrvavených míst. Vydatně. Málo sněhu znamená hodně skal. A po těch se v mačkách chodí blbě. Zdržoval jsem se tím, že jsem je sundaval, ovšem vzápětí jsem je zase nandaval a tak pořád dokola. Nakonec jsem si je nechal na nohou. Je to nejobtížnější úsek cesty. A také nejnebezpečnější.

Na chatě Ref. de Gouter je poslední výspa civilizace. Restaurace a tak. Pár metrů nad chatou je pláň, na které se kempuje. Stojí tam stany, okolo kterých je odělaný okop. Čím hlubší, tím lepší. Vítr tu někdy fouká velmi silně. Čím nahoru vyjdete dřív, tím spíš najdete volný okop po někom, kdo už jde dolů. Dělat si vlastní je v téhle výšce a po tom skalním pilíři práce pro šílence. Pokud vám nebude blivno, jako nám poprvé, doporučuji zbytek dne jen jíst a pít. Pokud nebudete, druhý den se to ukáže. Doporučuji stanové kolíky zajistit. Buď cepíny, nebo horou sněhu. Mohlo by se v noci stát, že vítr stan i s vámi utrhne.

Pobyt na Gouteru a nocleh vás aklimatizují (aspoň částečně). Mějte s sebou baterky na čelo a ráno okolo půl třetí se vpodstatě hromadně odchází k výstupu na Mt. Blanc. Všechny věci nechte ve stanu (tedy ty, co nebudete potřebovat). Bát se nemusíte, nic se neztratí. Navážete se vzájemně na lano a šupky dupky :) jako zástup světlušek. Pod vámi světla z Chamonix, nad vámi hvězdy, kolem vás světlušky (čelovky). Za chvíli se roztrháte na jednotlivé skupinky a začne očistec. Jde se přes vrchol Dome du Gouter (4 304 m), je to takový obyčejný kopec. Problém je, že je tak vysoko. Když spoza něho vyjde slunce a zalije vás prvními hřejivými paprsky, je to jako boží políbení. Obzvlášť když fičí vítr. To máte pocit, že je -30°C a slunce náležitě oceníte.

Výstup je pomalý a dlouhý. Pláň, pláň, pláň. Ještě že jsou kolem ty nádherné čtyřtisícovky, jenže vy stejně budete koukat jen pod nohy a nutit se silou vůle zvednout nohu a posunout ji dopředu. Na Dome du Gouter je to poměrně prudké stoupání, pak rovinka, mírně z kopce do sedla, ze kterého je vidět chata Vallot. No chata... Někteří na Vallotu nocují, já to vřele nedoporučuji. Je to moc vysoko, stejně se nespí, protože tepová frekvence je tak 200 za minutu, je vám blbě, třeští hlava a tak. Navíc je tam (uvnitř) hojně nablito. Z Vallotu vede cesta ještě kousek po pláni a dál po úzkém hřebeni. Jsou tam tuším dvě sedýlka a pak už vrchol.

Po úžasném zážitku nahoře na hoře se vrátíte na Gouter, kde sbalíte saky paky a zase ten pilíř, jenže teď dolů. A to je podle mého výrazně horší. Nepodceňujte jištění jenom proto, že už jdete dolů, nespěchejte. Pokud vyrazíte na vrchol Mt. Blanku kolem druhé ranní, můžete ten samý den sestoupit až k poslední stanici tramvaje a chytit poslední jízdu dolů. Pokud to časově nezvládnete (únava a tak), dá se v okolí všech chat přespat.


PÁR DOPORUČENÍ
Nejlepší termín, abyste se vyhnuli trhlinám a nepříjemným sněhovým podmínkám, je začátek července.

Sledujte v informačních centrech počasí. Pro výstup jsou nutné aspoň čtyři dny jasného bezvětří. To je naprosto zásadní!

Mějte dobré boty s protiskluzovou podrážkou.

Jezte a pijte, i když vám bude blbě.

Počasí nahoře jsem zažil dvojí. Vedro, že jsem při cestě z vrcholu Mt. Blanku k Ref. du Gouter myslel, že se mi vyvaří mozek a sníh, který jsem si pravidelně dával pod čepici, rovnou sublimoval. A zimu. Vichr takovej, že i kosti mrzly a u Vallotu jsme se rozhodli, že dál jít není možné. Vrátili jsme se. Proto:
Nepodcenit oblečení. Nemusí být mínusové teploty, ale vichr udělá pocitovku na zmrznutí.

Nutně mějte sluneční brýle.

Vyneste si na Ref. du Gouter plynový vařič. Jíst jenom tatranky a müsli tyčinky je hnus. Navíc... maso je maso.

Mějte pořád vodu. Kdyby docházela, rozpouštějte si neustále v lahvích sníh. Jinak na Gouteru se dá voda koupit.

Nutný je velmi silný faktor opalovacího krému. Poprvé jsem jako správný mazák (a blbec) mazání podcenil a spálil si krk a volátko. Opaluje tam totiž i sníh.

Nikdy, opakuji nikdy netrhejte partu. Kdo nemůže, ať zůstane na Gouteru. Kdo nemůže až potom, musí jít zpět na Gouter někdo s ním. Je to oběť, ale nutná.

Od Gouteru buďte navázaní. Je to bezpečné, kdyby náhodou byla pod sněhem trhlina, pomáhá to slabším psychicky, můžete únavou spadnout a klouzat a klouzat... Čekejte na sebe.

Používejte cepín.

Nedoporučuji jít z Le Fayet pěšky. Tramway vám uspoří den pěkného počasí, ož může být pro úspěch rozhodující, a také uspoří spoustu vašich sil. Gabča to šla pěšky dolů, tak vím, co říkám. Nemá cenu hrát si na světáky.


KONEC
A to je zatím všechno. Kdybych si ještě na něco vzpomněl, dám vám to vědět.

Tokugawa

Stach

Outdoor, survival | datum23.05.03 | 1932x | Poslat e-mailem

Diskuze:Během našeho výletu padla zmínka o výšlapu na Mont Blanc. Musím říct, že mě to zaujalo a rád bych to příští rok zorganizoval. Co vy na to?

... pokud jste dočetli až sem, tak máte u Ferdy červený puntík
Zprávy z golfu