88 hodin 2006 - zápisník Lenochu

Rozhodnutí zúcastnit se Octoginty v roce 2006 padlo jiz na konci první 88ky. Zaregistrovat jsme se stihli v termínu a tak zbývalo jen sehnat zbývající cleny do týmu coz se neukázalo jako úplne triviální, protoze jak plynul cas zranili se postupne dva lidi tak, ze bylo nutno sehnat náhradu – posledního clena týmu jsme resili jeste 14 dní pred závodem. Nakonec jedem ve slození Janka, Majka, Filip, Pavel, Kuba

A uz je tu den závodu. Abych nesl co nejmensí zátez pujcil jsem si lehcí spacák (1,3 kg ) a malý batoh. Jako místo setkání a doseznámení jsme zvolili Florenc, kde jsou vsichni témer na cas a tak muzem pokracovat ke shromazdisti v ulici Pod Harfou. Zde nás jiz ocekávají ozbrojení muzi VIRu (Vládní Institut rizik) a taky povinný odber vzorku k prezkoumání. Po shlédnutí videa s mluvcím VIRu a zjistení, ze jsme vsichni nakazení Ebolou E88 Octoginta Octo na kterou se do 88h umírá následovalo efektní zastrelení jednoho z nespokojencu ozbrojeným doprovodem, vsichni chápou, ze zde koncí legrace. Následuje rozdelení do autobusu a odjezd do vládních lécebných zarízení. Za Melníkem jsou ovsem nase autobusy efektne prepadeny partyzánskou jednotkou, vládní vojáci postríleni, coz je nase jediné stestí nebot jak jsme zjistili autobusy smerovali do likvidacního tábora. Kazdý clen týmu dostal kousek mapy na které byl sipkou oznacen vrchol Velký Sedivec jako kontaktní místo pro získání dalsích informací o odbojové skupine, která dokáze vyrobit lék. Dle smerníku jsme zjistili, ze se nacházíme v Osinalickém sedle a tak nezbývalo nic jiného nez vyrazit do akce – bylo práve dvanáct hodin. 15km presun probehl bez vetsích problému, zjistujeme ze musíme získat tri cásti sifry schované na trech místech. Po sedmé sedíme u silnice a snazíme se dát sifru do kupy. Kolem nás chodí cím dál víc týmu coz nám spolu s ranním chladem a únavou optimismu nepridává. Po dvou hodinách lustení jsme uz uz rozhodnutí vyrazit pro nápovedu, kdyz v tom si Janka vsimne dírek na vsech papírech a po chvíli jsme doma, teda máme sifru vylustenou. Jdeme k výpusti Máchova jezera, kde na nás ceká úplatný strázce lodí. Za pujcení plavidla vyzaduje peníze a heslo. Oboje získáváme na nedalekém stanovisti. Prehrávání scének je dost únavné zvlást, kdyz nám nejsou 2-3 scénky prísnou B-týmackou uznány. Úplne by stacilo získat místo puvodne stanovených 5000 bodu polovinu. Hádání jmen doktoru ze známých skutecností nám neciní az tak potíze, holky excelují. Po získání pádel (jedno do lodi stací) odcházíme podplatit strázce a odpocinkove pádlujeme dva km na druhou stranu jezera, kde jsme ve tri hodiny. Z prístaviste jdeme na nejvyssí vrchol v okolí coz je Borný, jak si správne myslíme (pozdeji se doslechneme, ze nekteré týmy vyrazily na Bezdez). Z vrcholu Borného nás vede provázek tak, ze vzdy ctyri z týmu mají zavázané oci a jeden jim pomáhá prekonat nástrahy cesty. Vsichni predpokládáme, ze provázek bude dlouhý nanejvýs tak 300m. Jaký to omyl !!! Provázkem jsme vedeni neco pres hodinu.

Buciny

Dostáváme se do Bucin, kde mají partyzáni výcvikový tábor. Zde musíme vyresit deset úkolu oznacených písmeny, jak pozdeji zjistujeme vzájemne na sobe závislých takze cestujeme ze stanoviste na stanoviste a pak zpet. Patnáct minut pred koncem máme 9 úkolu a zbývá poslední. Vydáváme se klusem ke stanovisti, ale pet minut pred dvanáctou je nám jasné, ze to nemuzeme stihnout a tak se vracíme. Na moste z Bucin nám Wavi vysvetluje jak se dostat do dalsího tábora. Odpocíváme a jako totálne poslední vyrázíme na Wawiho avizované ctyri km na státní silnici, pak doprava a po dvou km odbocujeme první silnickou doleva. Máme uz docela slusné halucinace - vidím chodník u silnice - jsme unavení, usli jsme uz urcite 1,5km místo slibovaných 500m a tábor nikde. Zkousíme volat orgum, ale spojení vypadává. Napodruhé je to lepsí a dovídáme se, ze jsme asi dobre jen je potreba jeste popojít. A skutecne po 300m jsou jiz videt vytouzená svetla.

Taveliny

Je kolem pul tretí ráno, máme hodinu povinného odpocinku a ceká nás cca 11 stanovist ze kterých musíme 10 splnit. Zacíná Kuba rozmrazováním ledu v kelímku, pokracuje Filip, kolem sedmé pricházím na radu já. Hraju prsí s kartami, které jsem sesbíral po stromech proti orgovi s pripravenými kartami, dalsí stanoviste je lavinový pípák, autícko na dálkové ovládání, strelba z airsoftové pistole (poslední terc míjím), hlavolam vubec nedávám. Pokracuje Janka, Majka úspesne strílí a nakonec jde Kuba na zapojení el. obvodu. Výsledek je bohuzel jen sedm z desíti a tak ve dvanáct, kdy byl deadline vyrázíme na dalsí lineární premístení. Na neprílis vzdáleném prvním stanovisti jsou na stromech rozveseny lístecky se tremi císly (císlo stromu a dve dalsí císla odkazují na jiné stromy). Takze tvorba grafu ve kterém musíme dojít ke stanoveným barvám. I kdyz moc nespecháme dostáváme se ze stanoviste první. Kousek dál je pak signalizacní stanoviste na kterém si vybírám svoji slabou chvilku. Návod který ríká org vnímám na pul ucha a tak si moc nepamatuju, ze se má prevádet dle první tabulky, následne pak na signalizaci cumím jako jojo, ach jo. Úkoly ted následují rychle za sebou, na vrchu Vlsek hrajeme peknou partii lesogolfu. Na Malé Bukové stavíme pres hodinu model molekuly a kolem sedmé jiz vysíláme z Velké Bukové její obrazec (prý jako sestí). Dále ovsem následuje zásek, asi 5 km bloudení, které nás posouvá minimálne o dve místa dozadu. Dalsí stanoviste, bývalý armádní sklad/autopark kterým se doslova prokoulíme pneumatikou, která slouzí jako klíc pro zjistení písmen. Následuje stanoviste u cisticky blízko vesnice Kurivody. Máme jeste v zivé pameti nedávné bloudení a tak jdeme ke stanovisti radsi po silnici. Zde se chvilku hledáme a pak stavíme stozár s vlajkou. O kousek dál, opet v bývalém vojenském areálu kreslím s Jankou obrazec podle popisu Majky a Filipa, který jeste predává pres zemní val Kuba. Limit stíháme tak tak, ale výsledkem je perfektní práce, která má od originálu odchylku nanejvýs 3% . Cas a chut k jídlu zpusobuje, ze nás motorest v Kurivodech pritahuje k sobe magickou silou. Bohuzel na míste jsme pet minut po dvanácté (opet doslova) a vrchní neoplývá slovanskou pohostiností. Pres veskeré úpenlivé prosby jsme nakonec odkázáni na vodu ze záchodu a poté nemilosrdne vyhozeni, vstríc dalsímu stanovisti, které nás jiz ocekává na Jezovské horce. Stanoviste je bez problému nalezeno, posilnujeme se necím dobrým od týmu Kapazabaca, plníme úkol, který spocívá v natáhnutí lana pres roklinu a za pomoci navigátora zezdola poponesení kýblu s vodou. Dáváme zde chvili pauzu, osetrujeme bolavé nohy a tak nás dohání dalsí tým se jménem HornoPorno. Jediné co nás muze tesit je, ze tento tým zrejme Ebola E88 napadla s velkou silou a tak se zdá, ze se ho nemusíme obávat. Následuje stanoviste Lysá hora, kdy si po ceste vybíráme dalsí bloudení v lese – zkratka moc nevysla. Stanoviste je oddychovka pekné slanení ze skály, houpacka a lanovka. Ovsem premístení na dalsí stanoviste – Mukarov cca 15km – bez porádné mapy je chutovka. Potkáváme se s týmem NGB, který byl dlouho pred námi a konzultujeme zázitky. U Jezové hledáme neexistující cestu na sever, na vsechny prichází ranní únava, opet halucinace, vidíme neexistující domy, peníze na ceste apod., pokracujeme na Dolní Krupou, azimut Horní Krupá a podél lesa do Mukarova, kde jsme kolem desáté.

Mukarov

Po rozkoukání vyrázím na stanoviste „bedny“ které je asi 2,5 km po zelené za Mukarovem na kóte a spocívá ve stavení bas od piva na sebe az do výsky, kdy se muze zacinkat na zvonek. Bez problému hotovo, po mne vyrází Filip, který dává akvadukt, Kuba nemuze najít stanoviste Liska, na Majce je hodne tezké stanoviste hlavolam, které nedáváme ani kdyz spojíme hlavy dohromady a Janka na posledním stanovisti uz bohuzel nestíhá. Behem plnení úkolu je alespon cas se v nedaleké hospode najíst a na dve hodinky se vyspat. Kolem pul sesté je dalsí deadline, dostáváme mapy a razíme pres Neveklovice, Mohelnici nad Jizerou na vrch Kácov, kde sesbíráme kolem 18 sifer, které pak chvíli vehementne lustíme v hospode U Elisky u dobrého jídla a pití s príjemným panem majitelem. Následuje premístení pod krízení, zeleznice s rychlostní komunikací v obci Brezina, kde navádíme dva roboty na správné barvy pomocí slov „nula“, „jedna“. Premistujeme se mezi rybníky u Prísovic, kde máme za ukol sestavit clun ze dvou dusí a ctyrech lyzí. Aby se nám clun lépe vázal, pokládáme duse na kánoi lezící na tráve. Kdyz uz máme hotovo a chceme námi zhotovený plavební prostredek odnést k vode, ukazuje se, ze jsme ho pevne a neoddelitelne privázali ke kánoi – nezbývá nez vse rozplést a zacít znova. Jak se vracíme zpet do vesnicky vidíme na návsi policejní auto a tak se dozvídáme, ze jednomu z týmu byly ukradeny batohy nejakými lidmi z bílé skodovky. V dalsí vesnicce se pak díváme jestli nekde auto nestojí, u jednoho z aut v predzahrádkách kontrolujeme motor, jestli není teplý …. Dalsí stanoviste u zríceniny Kozlov se rozhodujeme navstívit po zluté znacce vedoucí z vesnice Vsen. Po neprílis znacené ceste potkáváme tým Maxiglu, který stanoviste hledá jiz hodnou chvíli. Hustota znacek dosahuje i dvou na kilometr a tak i my bloudíme lesem a chvílemi témer usínáme, nez se Filip rozhoduje dle azimutu zríceninu dobýt. Na stanovisti je pro nás pripraven dalsí zajímavý úkol. Musíme si zapamatovat k císlum od 1-19 vzdy jednu barvu. Barevne jsou pak oznaceny klíce, kterými se dají otevrít zámky na císlech stromu nálezejících k dané barve a získat dalsí klíc. Po odchodu ze stanoviste se zacíná pomalu rozednívat a na nás prichází útlum. Dopráváme si proto 30minut spánku v malých altánech u hotýlku po ceste. Pro jistotu nastavujeme budíka, abychom si odpocinek nechtene neprotáhli. Nálada v týmu je stále vynikající. Veríme, ze prijdeme do cíle vcas. U rybníka Vezák máme za úkol nasmerovat paprsek z ukazovátka pomocí zrcadel do urcitých bodu. Za noci by to bylo super, ale ted za dne není paprsek témer videt a darí se nám pouze u jednoho stanoviste. Vzhledem k casu necháváme úkol úkolem lehce se obcerstvujem u stánku a rychlým krokem smerujeme ke kóte Hura. Zde musíme poskládat obrí puzzle z kartónu ovsem se zavázanýma ocima. Kazdý si vybereme ctyri díly a ty skládáme dohromady. Limit 30minut ovsem nestíháme byt o malou chvilku. K nasemu udivení nám není sdelen cíl, ale pouze dalsí stanoviste a to Prokopské údolí. Protoze do deadlinu v 13:30 chybí hodina bezíme azimutem z Hury dolu, pres nejaké zahrady v Libosovicích kolem kostela a na konci údolí nalézáme stanoviste. Behem chvilku se nám podarí 8x zasáhnout sud z praku natazeného mezi dva stromy. Dostáváme cíl akce - je jím asi 5km vzdálené Srbsko. Na to abychom zvládli tuto vzdálenost máme asi pul hodiny. U hradu Kost kde cervená pokracuje tremi smery se projevuje nervozita z nevyspání a nedostatku casu a tak bohuzel bezíme spatnou cestou. Musíme se kus vrátit a u hradu se porádne zorientovat. Nase ztráta povázlive narustá a tak konstatujem, ze limit nezvládáme, cekáme telefonát od orgu, ale nic se nedeje. Do cíle v obci Srbsko pricházíme ve 14:05 práve vcas abychom byli prítomni oficiálnímu ukoncení akce. Sice jsme tak nezáchranili sebe pred E88 OctogintaOcto, ale za nás to dokázali jiní a my dosli jako tým.

Mapa letosního rocníku: 88 hodin 2006 - mapa (cca 1 MB)